Jak vnímáte současnou situaci ohledně pandemie koronaviru?
Situace je vážná, druhá vlna je intenzivnější, než se čekalo. Společnost se na to připravovala, ale nikdo nečekal, že to bude až takové. Zasáhlo to všechny, sport nevyjímaje. Pandemie zastavila běžný život.

 
Mužstvo od začátku sezony zažilo už třetí dlouhou pauzu. To je ze sportovního hlediska velká komplikace, že?
Navážu na první otázku. Za mě je nejdůležitější zdraví a životy nás všech, to je priorita. Pak teprve následuje sport. Myslím, že pauzy jsou nejhorší pro hráče, kteří pořád začínají a nevědí, co bude. Když se šplháme nahoru, tak nás to pak vždycky vrátí zpátky a po další pauze začínáme. Musíme to brát jako realitu, vývoj je absolutně nestandardní. Přirovnal bych to k válečnému stavu.


V Česku se profesionální sport téměř na měsíc zastavil, až minulé pondělí bylo schváleno obnovení soutěží. Ulevilo se vám?
Ten měsíc byl pro každého náročný. Sport a kultura je něco navíc, taková zábava pro lidi. Když už to vypadalo na restart, tak zase padl ministr Prymula. Po dalším vyjednávání se začalo trénovat. Tady bych chtěl poděkovat všem zúčastněným stranám, ať už je to Národní sportovní agentura v čele s Milanem Hniličkou, který vede rozhovory s vládní garniturou. Udělali obrovský kus práce, stejně jako ČSLH nebo Asociace profesionálních klubů. Všichni z nich udělali velké množství neviditelné práce, aby se to znovu rozběhlo. 


Tipsport extraliga se rozjela v sobotu, zatím bez diváků. Je to další krok k tomu, aby se věci začaly pomalu vracet do normálu?
Do normálu to má hodně daleko. Před sezonou si to nikdo bez fanoušků nedovedl přestavit a dneska jsme rádi, že nás vůbec pustí na zimák. Hokej se hraje pro diváky a jejich podpora hodně chybí. 


Vedení klubu v rozhovorech zmínilo, že hráči i management mají o 25 % zkrácené výplaty. Jak k tomu všichni přistoupili?
Když jsem v létě podepisoval smlouvy, tak jsem všem hráčům a agentům říkal, že si nedovedu představit, že by se liga na podzim zastavila. Ten moment ale přišel. Nikomu se nelíbí, když se mu sahá na peníze, ale situace je vážná. Myslím, že každý musel udělat nějaký ústupek, abychom tady mohli být všichni. Všem hráčům a lidem okolo bych chtěl poděkovat, že jsme dokázali najít společnou řeč. Za vstřícnost a projevenou solidaritu jim děkuji. Na druhou stranu, zkrácených 25 % výplaty problém nevyřeší. Vidíte v jiných klubech, kolikrát už krátili a v jakých procentech. Byli jsme jedni z posledních, kteří k tomu sáhli. Když se bavím s manažery v jiných klubech, tak je tam situace ještě horší. Sport je v dnešní době opravdu na hraně, snad přijdou nějaké kompenzace. Když se podíváte do zahraničí, tak tam je situace obdobná. Ve Finsku šla polovina týmů na padesát procent platů a polovina je na hraně krachu. V Německu se třeba ani nezačalo. Je to celosvětový problém. Na svět ale nemůžeme koukat jen optikou hokeje, zasáhlo to všechna odvětví a bude to mít dlouhý dojezd. 


Klub za sebou má silného vlastníka. Jak se ale pandemie promítá do příjmů od ostatních partnerů?
Na začátek bych chtěl poděkovat za klíčovou podporu našemu majoritnímu vlastníkovi, tedy skupině Unipetrol patřící do nadnárodní skupiny ORLEN. Chtěl bych ale poděkovat i všem dalším partnerům, že nás v tomto těžkém období neopustili a nenechali nás padnout. Vážíme si každého sponzora, i těch malých. Nesmím zapomenout ani na podporu města. Navíc nám vypadl příjem ze vstupného, to je pro nás velký problém, protože to je svým způsobem taky sponzor. Hrajeme bez diváků, z ekonomického pohledu je to velká rána. V této souvislosti bych chtěl poděkovat všem fanouškům, kteří si pořídili klubové karty a jejich koupí podpořili klub v nelehké době, i když na zápasy zatím nemohou.


Tým od startu sezony stihl pět zápasů, ale vítězství přišlo až včera v Brně. Čím si to vysvětlujete?
Každé utkání bylo jiné, na nějaké hodnocení je brzo a od toho jsou u mužstva trenéři. První zápas mi přišel trochu v křeči, hráli jsme poprvé doma a Hradec už měl start za sebou. Soupeř byl lepší v pohybu a osobních soubojích, podle mě se nám zápas úplně nevydařil. Proti Třinci jsme předvedli zlepšený výkon, ale dostali jsme tři góly v oslabení. Prakticky nás porazila první formace soupeře, která dala pět branek. Utkání se Spartou bych asi ani nehodnotil, protože jsme do něj šli po karanténě a pěti trénincích. Klukům evidentně chyběly síly, všude jsme byli pozadu. S Plzní byla z naší strany dobrá pouze první třetina. Ale dovolím si říct jedno, ve všech utkáních mi tam chybělo větší nasazení, emoce, chtít vyhrát za každou cenu, tam vidím největší rezervu. V utkání s Brnem bylo vidět na rozdíl od předešlých utkání, že si zatím mužstvo jde, že bojuje a chce zvítězit jako tým. 


Jako trenér jste prošel řadu angažmá. Čím je pro vás Litvínov specifický?
Každý klub má svoji historii, Litvínov je nejmenší extraligové město. V Čechách je to unikát, že v takhle malém městě vyrostlo tolik kluků pro velký hokej. Byl jsem tady před necelými dvaceti lety a přijde mi, že se toho moc nezměnilo. Samozřejmě s dobou proběhly nějaké úpravy. Když jsem vždycky do Litvínova přišel jako soupeř, tak se mi vybavily vzpomínky a taky nejlepší klobása na světě. To tvrdí všichni. Nechci tím říct, že litvínovský hokej je spojovaný s nejlepšími klobásami. Myslím, že si v hokejovém prostředí vybudoval určité postavení a vychoval obrovské množství hráčů. Každý den, když jdu po schodech do kanceláře, tak na zdech vidím všechna ta jména. Historie klubu je zkrátka zavazující. 


Před přerušením soutěže jste avizovali, že se poohlížíte po centrovi. Je to ještě na pořadu dne?
Hledáme ho od jara, bohužel se nám to nedaří. Naší prioritou je podepsat hráče do budoucna, ne někoho, kdo tady bude jako záplata na pár měsíců. Na trhu je strašně moc dobrých hráčů, ale všichni chtějí podepsat jen do konce sezony. Díváme se na to dlouhodobě a máme víc variant. Možnosti klubu aktuálně ovlivňuje ekonomika, zahraniční hráči se taky bojí jít do české ligy. Soutěž stála a neví se, jak dlouho se bude hrát. Nikomu nemůžeme garantovat, že se liga dohraje. Je to složitá doba. Musíme vycházet z reality.