stromPrvní myšlenka postavit v Litvínově zimní stadion se objevila už krátce po druhé světové válce v tehdejším oddíle Kordy Litvínov. K realizaci ještě nedošlo. Úspěšný byl až druhý pokus, který vzešel z výboru oddílu Jiskry Stalinovy závody Litvínov v roce 1955. Tehdy se do čela oddílu postavil Josef Šatný, dlouholetý funkcionář. Oddíl vedl s roční přestávkou rekordních 16 let.

Hokej se od roku 1945 hrál v Litvínově na bývalém hřišti házené v ulici S. K. Neumanna ve čtvrti Osada. Po jeho jedné delší straně lemovala hřiště přízemní krytá tribuna. Pan Šatný se jako stavař podílel na výstavbě stadionu. Projektantem byl Ing. Kolda z Brna, investorem Ministerstvo chemického průmyslu a realizátorem dílny údržbářských útvarů závodu. Výstavba byla zahájena v srpnu 1955.


Ke slavnostnímu otevření došlo 5. prosince 1955, tedy za dnes těžko uvěřitelné čtyři měsíce. V exhibičním programu zde vystoupili pražští krasobruslaři, mezi nimiž nechyběli slavní sourozenci Romanovi. O dva dny později se zde poprvé hrál hokejový zápas. 



stromHokeji byl nový stadion slavnostně předán 7. prosince 1955 utkáním Litvínov – Rumunsko (1:7). Zahájení provozu stadionu bylo obrovským a rozhodujícím impulsem pro rozvoj klubu. Významnou kapitolou byl průkopnický vývoj strojů na úpravu ledu (rolb) v Chemických závodech v Záluží. V krátké době byly později postaveny železobetonové tribuny severní a jižní a pro prvoligovou premiéru v roce 1959 nad šatnami i tribuna východní.

V roce 1964 na ni navázala strmá tribuna západní, která předcházela zastřešení. V následujícím období byl stadion často využíván i k dalším akcím, sportovním (přebor republiky ve sportovní gymnastice s Věrou Čáslavskou), kulturním (koncerty) i společensko-komerčním (trhy, burzy, výstavy). 



Po roce 1989 byla zásluhou Ivana Hlinky zrekonstruována turistická ubytovna na moderní hotel a v jižní části stadionu vzniklo fitnesscentrum, které doznalo velkých změn po rekonstrukci díky HC Litvínov, sportovní spolek v roce 2012.  V roce 2004 byla provedena rekonstrukce ledových ploch,  rozsáhlá rekonstrukce podloží hlavní plochy včetně mantinelů, modernizace střídaček, vybudování sněžné jámy a dalších úprav. Unikátní technologii představovalo umístění finální betonové desky na dutý "stůl" ze spirolových panelů ukotvených přes několik metrů vysoké piloty až do vrostlého terénu. Název Zimní stadion Ivana Hlinky nese od roku 2004 po tragické nehodě na počest jednoho z nejlepších hokejistů historie klubu. V dalších letech byly oba stadiony postupně dále opravovány (fasáda na severu a jihu, sociální zařízení, vestibuly vchodů). 


V sezóně 2012/13 byl významně zrekonstruován spodní stadion (plášť, izolace, elektroinstalace, vzduchotechnika). 



V roce 2008 byly u všech čtyř vchodů instalovány vstupní turnikety. Po sezóně 2012/2013 proběhla modernizace ZS Ivana Hlinky a jeho tribun. Východní a západní se dočkala výměny sedaček, vytvoření čtyř nových vstupních vchodů do hlediště. Přesunuly se střídačky místo trestných lavic tak, aby hlediště a stadion splňovaly současné bezpečnostní, protipožární a herní normy. Kapacita hlediště byla necelých 2000 míst k sezení a 5000 míst k stání. Původní kapacita byla i 10 tisíc diváků (uváděno na exponované zápasy v 60. letech). V 80. letech se hlásilo při vyprodaném hledišti 8.500 diváků. Nyní je to 6011 míst.