Karle, překvapila vás zpráva o konci Vladimíra Růžičky?

Velmi mě zaskočila, a to z jednoho prostého důvodu. Mé ambice při příchodu do Litvínova nebyly žádné jiné než vedle ikony českého hokeje Vladimíra Růžičky, kde bych pracoval dvě až tři sezony na pozici asistenta. Nemám k tomu co víc dodat.

Zvažoval jste, zda nabídku přijmout?

Zvažoval jsem to. Je mi jasné, že byli oslovení kolegové, nevím kolik jich mohlo být a nechci se do toho zaplétat. Post hlavního trenéra mi byl nabídnut s tím, že by bylo fajn pokračovat v kontinuitě práce. Nabídku jsem přijal, protože jsem se smluvně upsal Litvínovu. Upsal jsem se tu kvůli tomu, že mě sám oslovil Vladimír Růžička, což jsem si ani ve snu nepředstavoval. Situace ale dopadla tak, jak dopadla.

Čím to je, že se vám spíše zamlouvala pozice asistenta?

Právě proto, že jsem tu zkušenost už zažil. Není to jednoduché, naopak je velmi náročné. Jednou jsme podepsaní pod litvínovským klubem a rozhodli se udělat tento krok, tak šup do vody.

Je to těžké kvůli tomu, že vy jste ta hlava nahoře, která tým řídí?

Vždy má hlavu na špalku hlavní trenér jako v Karlových Varech, tak u U20. Takhle se k tomu stavím. Zodpovědnost jde za mnou a já ji přijímám.

Na druhou stranu máte velký prostor k realizaci…

To je kompetence hlavního trenéra, to je dobrý. Tak to vždy bylo, je a bude.

Ptal jste se Vladimíra Růžičky na jeho názor?

S Vláďou jsme v kontaktu. Mluvili jsme spolu po představenstvu, které rozhodlo. Postavil se k tomu výborně a vážím si toho.

Co tedy budete teď dělat jinak?

S kolegy máme nějaký plán, ale bylo by velkohubé to nyní říkat. Sám vím, že pod škraloupem jsme podepsaní všichni stejným procentem jako Vláďa Růžička.

Jak jste přemýšlel nad asistenty, kterými bude Robert Reichel a David Kočí?

Vzhledem k tomu, že mou ambicí v Litvínově byla práce na pozici asistenta delší dobu, tak cítím, že tu hokej potřebuje místní lidi, legendy, kterých tu pod stropem visí nespočet. Klobouk dolů před nimi. Věděl jsem, že chci být obklopený dvěma lidmi a vzápětí mě napadlo i kým. Volba byla jasný. Albyho znám, cením si ho, spolupracovali jsme spolu u národního týmu za Miloše Říhy. Jsem rád, že kvůli litvínovskému klubu a kvůli mě do toho jde. Moc si toho vážím. David Kočí je hráč, který hrál NHL, pracoval s obránci a sám byl výborným obráncem. Byť není místní, tak je místní organizací zaměstnán, tudíž ho považuji jako místního zaměstnaného kolegu.

Jak si s trenéry rozdělíte pozice?

Interně jsme si kompetence nastavili. Budu to dělat podobně jako u U20, kde jsem nabral zkušenost. Budeme mít rozdělený tým, o kterých se kolegové budou starat.

Vladimír Růžička hodně točil sestavu, budete se snažit spíš najít správné dvojice/trojice?

Budeme chtít udělat takovou sestavu, která bude bodovat a vyhrávat zápasy. Nacházím se v situaci, ve které jsem se ocitl v roce 2013. Nastupoval jsem do podobné situace, kdy jsem nastoupil do Karlových Varů asi po sedmi kolech. A nyní to zažívám znovu. Troufám si říct, že jsem nějakou zkušenost nabral, ale byl bych rád, kdybych ji nemusel používat. Tehdy se to povedlo a docela jsme se z toho vyhrabali. Věřím, že se z toho dostaneme i tady. S velkou pokorou ale opakuji, že pod tímto vzniklým škraloupem jsme podepsaní všichni stejným dílem, včetně mě.

Budete dělat změny v kádru?

Nad příchody nebo odchody hráčů jsme společně s vedením klubu a ještě i Vladimírem Růžičkou seděli dlouho. Není nám to jedno. Řešíme věci, které aktuální trh nabízí.

Zápas hrajete až v pátek, tudíž máte čas s týmem něco udělat…

V této situaci je každý den dobrý.

Začínáte se Spartou, na kterou jsou i hráči hodně namotivovaní…

Z naší pozice v extralize si nemůžeme moc vybírat. Hráči to slýchávají pořád. Síly se ubírají vždy k následujícímu soupeři.