Quinn Schmiemann je třiadvacetiletý bek pocházející z kanadského Wilcoxu v provincii Saskatchewan. Jde o hráče s výborným pohybem, přehledem ve hře a solidními ofenzivními návyky. V mládežnických letech byl oporou týmu Kamloops Blazers v juniorské WHL, kde vynikal natolik, že si vysloužil kapitánské „céčko“ a během pěti sezón nasbíral 156 bodů ve 224 zápasech. V roce 2019 byl draftován do NHL v šestém kole týmem Tampa Bay Lightning jako 182. hráč celkově.

Po přechodu mezi profesionály působil v AHL, konkrétně v organizacích Abbotsford Canucks a Syracuse Crunch. Pro sezónu 2024/25 se rozhodl pro přesun na starý kontinent a podepsal v Dukle Trenčín ve slovenské extralize, kde patřil mezi nejproduktivnější obránce týmu a během 37 utkání zaznamenal 18 bodů (5+13). Svými výkony si řekl o pozornost Färjestadu BK ze švédské SHL, kde dohrál sezónu.

„Quinn je mladý a stále perspektivní obránce, který prošel kvalitními soutěžemi v zámoří i v Evropě. Jeho příchod považujeme za důležitý krok ke zvýšení konkurence v naší defenzivě a věříme, že do týmu rychle zapadne,“ uvedl generální ředitel klubu Pavel Hynek.

„Hledali jsme obránce, který bude spolehlivý jak v defenzivě, tak v ofenzivě – a Quinn tato očekávání naplňuje. Má velkou motivaci se u nás prosadit, jde pro něj o krok vpřed v kariéře. Stále je to mladý hráč, a proto v něm vidíme značný potenciál pro další rozvoj,“ doplňuje sportovní manažer Tomáš Vrábel.

Chci být hráčem, na kterého se jeho tým může spolehnout, hlásí nová tvář v litvínovském týmu

Kanadský obránce Quinn Schmiemann zažil v uplynulé sezoně pestrou evropskou premiéru – začínal na Slovensku, končil ve švédské SHL. Nyní přichází do Litvínova s jasným cílem: pomoct týmu a dál hokejově růst.

„Po konci sezóny ve Švédsku jsem se rozhlížel po možnostech, kde bych mohl pokračovat na co nejvyšší úrovni. Z Litvínova se mi ozvali s konkrétním zájmem, absolvovali jsme několik dobrých hovorů, mluvil jsem s Michalem Brošem i Tomášem Vrábelem a velmi rychle jsem cítil, že tohle by mohla být správná volba. Česká extraliga má skvělou reputaci – patří mezi nejlepší soutěže v Evropě, možná i na světě,“ přibližuje Schmiemann, proč padla volba právě na Litvínov.

Minulý ročník začal v Dukle Trenčín. „Byla to moje první sezóna v Evropě. Soutěž byla vyrovnaná, bojovali jsme o play off. Město se mi líbilo, kabina byla výborná a myslím, že to byla ideální první evropská štace. Chtěl jsem se ukázat – a to se mi snad povedlo,“ vzpomíná.

Zlom přišel až v den uzávěrky přestupů. „Ozval se mi agent, že má o mě zájem Färjestad. Všechno šlo hrozně rychle – měl jsem pár hodin na rozhodnutí, ale byla to příležitost, která se neodmítá. SHL je fantastická liga, zkušenost k nezaplacení. Byl jsem rád, že jsem mohl pomoct týmu, i když jsme nakonec v play off vypadli dřív, než jsme doufali.“

Přechod na evropský styl hokeje zvládl podle svých slov bez problémů. „Na ledě to nebyla zásadní změna. Co mě víc překvapilo, byl běžný život – třeba nákupy v obchodě, když nic nebylo anglicky, to byl trochu oříšek. Ale všechno je to o zvyku. Navíc jsem měl možnost navštívit krásná města jako Budapešť, Krakov nebo Vídeň – Evropa mě opravdu uchvátila.“

V porovnání se zámořím se jeho role v Trenčíně změnila. „V AHL jsem byl spíš defenzivní bek, hrával jsem ve třetí obranné dvojici. Na Slovensku jsem dostal mnohem víc prostoru, hrával přesilovky, víc tvořil. Takovou roli jsem si užil. Ale neměnil jsem svůj styl – věřím, že jsem tam, kde jsem, díky tomu, jaký typ hráče jsem. Když člověk moc mění sám sebe, většinou to nedopadne dobře.“

Na Litvínov se ptal i svého krajana a budoucího spoluhráče Kevina Czuczmana. „Zmínil, že je to menší město, ale blízko Prahy, takže když bude čas, dá se pohodlně dojet na výlet. A ligu popsal jako rychlou, fyzickou, velmi kvalitní. O městě jsem si taky něco zjišťoval, ale stejně jako loni – člověk si to nejlíp udělá po svém, až tam dorazí. Těším se, až poznám okolí, kluky v kabině i fanoušky.“

A co od sebe očekává? „Považuju se za obránce, který je platný na obou koncích hřišti. Jsem dobrý bruslař, mám přehled ve hře, chci být platný v obraně i dopředu. Rád rozdávám hity, tvořím hru, sbírám body, ale stejně tak chci být spolehlivý vzadu. V každém zápase chci odvést maximum – ne v devíti z deseti, ale v deseti z deseti. I když se nedaří, vždycky se dá najít způsob, jak týmu pomoct. A to je i můj hlavní cíl – být hráčem, na kterého se tým může spolehnout.“