Matěji, odehrál jste už 600 zápasů v české extralize, jaký je to pocit?

Je to krásný. Mám radost, že se mi povedla odehrát taková porce zápasů. Popravdě to ale šíleně letí.

Na který zápas ve vaší bohaté kariéře nejradši vzpomínáte?

Je těžké vypíchnout jen jeden. Ale určitě můj první start, který se odehrál na Spartě. To byl hodně silný zážitek. Pamatuju si skoro celý den. Vzpomínám si, jak mi volal taťka do školy, že za chvíli jedu s A-týmem na zápas (smích). Po pár hodinách jsem seděl v šatně s hráči, na které jsem se chodil koukat jako byl Stantien nebo Rob. Na finále extraligy mám také krásné vzpomínky.

Na které zápasy byste naopak nejradši zapomněl?

Na všechy, které se nepovedly. Ne, to si dělám srandu, protože i takové zápasy k hokeji patří. Samozřejmě je to nepříjemné, ale prohra je součástí hokeje a ukazuje, na čem se dá dál zapracovat. Nejradši bych zapomněl na všechna utkání, ze kterých jsem si odnesl zranění. Kdyby se neodehrály, vůbec bych se nezlobil (smích).

Příležitost v extralize jste dostal už v 15 letech, jaký to pro vás pocit?

Měl jsem štěstí, že jsem dostal šanci na Vsetíně v době, kdy začaly na povrch vylézat jeho problémy. Do té doby měl Vsetín jeden titul za druhým a tým měl nadstandartní na extraligu. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, co se vlastně děje, že jsem hrál za A-tým. Přeci jen mi bylo 15, byl jsem vykulený, že já jako kluk hraju proti chlapům. Navíc na Spartě, kde v tu dobu bylo zhruba 8 000 lidí.

Které angažmá považujete v hlediska vašeho individuálního úspěchu za nejlepší?

Prvně zmíním Jihlavu, byť je tam obrovská pachuť sestupu a potom Karlovy Vary. Tam byla smůla, že jsme se sice probojovali do předkola play-off, ale pandemie vše v zemi zastavila.

Nyní hrajete i po boku Hübla, který má na kontě téměř 1200 zápasů. Věříte, že budete v kariéře pokračovat ještě tak dlouho?

Je krásné pozorovat Vantu v jeho letech, který má pořád hokeji co nabídnout. Klobouk dolů před jeho rekordem, který se vlastně neustále posouvá dál. Jedna věc je, jestli já věřím, ale další je zdraví. Pokud na to budu mít, tak bych chtěl hrát co nejdéle. Moc bych si přál, aby mě moje děti viděly hrát.

Dosavadní sezona vypadala z počátku velmi dobře, poté přišel prudký pád a Verva se potací na spodní hranici tabulky. Kde vidíte největší příčinu a jakou cestou jít, aby se Verva vrátila na vrchol?

Měli jsme slibná začátek a také nelehké soupeře, proti kterým jsme hráli vyrovnanou partii. Zřejmě nám to trošku uškodilo, protože zápas v Třinci jsme měli parádně rozehraný, ale nepovedlo se nám ho dotáhnout do vítězného konce. Nevím, jestli jsme si potom začali myslet, že to půjde samo, protože jsme dokázali potrápit Třinec nebo Liberec. Do hlavy svým spoluhráčům nevidím, ale od té doby se naše předváděná hra rapidně změnila. Není to ani zlomek toho, co jsme hráli na začátku a přinášelo nám to své ovoce. Jiná cesta než ta, že se vrátíme k oné poctivé práci, kdy jeden za druhého bojuje, nevede a není.