Jak se zrodil váš přestup? Přece jen slovenský hráč nepřichází do Litvínova každý den…
„Byl jsem ve Slovanu a neviděl moc možnost, jak se prosadit. V klubu tenkrát byly peníze, takže se kupovali hráči i do čtvrté lajny. Říkal jsem si, že musím zkusit něco jiného a podepsal jsem agenta, aby mi něco sehnal. Přišel za mnou s nabídkou z Litvínova, zařídil mi dvoutýdenní zkoušku. Probral jsem to doma s rodiči a rozhodl se to zkusit. Přišel jsem do juniorů, které vedl pan Weissmann. A dobře to dopadlo, nechali si mě.“

Kdy jste se narodil, víme, ale ne kde. Odkud je rodák Franta Gerhát?
„Přímo z Bratislavy.“

Jste odchovancem Slovanu? Popište prosím Vaše začátky.
„Ano, jsem. Někdy ve třech a půl letech jsem začal chodit bruslit a okamžitě si led zamiloval. Musel jsem to mít a nutil rodiče, ať mi to zaplatí. Hlavně otec měl radost. Sám hrál před vojnou za Slovan, i pár zápasů za dospělé ještě ve federální lize. Po vojně ale skončil.“

Jezdí za vámi na zápasy?
„Ano, jezdili často, zpočátku skoro  na každý zápas. Přespali a druhý den jeli tu dálku zpátky. I na venkovní zápasy. Viděli myslím všechny extraligové zimáky v republice.“

Jak to skloubili s prací?
„Podnikali jsme, měli restauraci i hospodu, takže to nebyl problém.“

Pomáhal jste v kšeftu také?
„Ano, občas. Přivézt zboží, naložit, vyložit. Pivo načepovat taky umím.“

Jak se dál vaše kariéra v Litvínově vyvíjela?
„Neměl jsem velká očekávání, myslel jsem si v juniorech na třetí lajnu a najednou jsem hrál první. Byl jsem maximálně spokojený, dělal hodně bodů. Před play off jsem se bohužel zranil.“

Vzpomenete si na některá česká slova, kterým jste po svém příchodu nerozuměl?
„Řeřicha (vyslovuje skoro čistě). Neuměl jsem to vyslovit a ani nevěděl, co to znamená. Kluci mi to slovo pořád předhazovali.“

Vaše první kroky v áčku?
„Hned další rok si mě vzali trenéři Hübl a Kučera do prvního týmu, už od přípravy. A první dva tři roky jsem hrál hodně, bylo to výborné.“

Účastnil jste se pak mistrovství světa dvacetiletých. Zavzpomínejte…
„I proto jsem vlastně odešel ze Slovenska. V šestnácte, sedmnáctce, osmnáctce, kde jsem hrál, dostali na vrcholnou akci vždycky přednost jiní kluci, často z ciziny, a ne domácí. A taky že ano, jen jsem odešel do Čech, dostal jsem se na juniorský šampionát do Kanady.
Spolu s českým týmem jsme nakonec hráli o záchranu. Nezapomenu na druhou přestávku v klíčovém posledním utkání s Rakouskem. Bylo to 2:2 a my jsme potřebovali vyhrát. Takový stres, tlak a rachot v kabině před třetí třetinou jsem ještě nezažil. Přišli tam všichni, trenéři, funkcionáři, celé vedení, aby nás vyburcovali. Vyhráli jsme pak 3:2. Turnaj byl velký zážitek, i když jsem na něm gól nedal.“

První extraligovou branku jste vstřelil 14. října 2009 do sítě Českých Budějovic. Vzpomenete si jak?
„Ano, přesně. Bylo to v přesilovce, ještě chytal Roman Turek myslím. Střela od našeho beka se odrazila ke mě někam na vrchol kruhu. Trefil jsem to docela pěkně nahoru, nad lapačku. Nahrávky měli Vlasta Kroupa a myslím Karel Pilař.“

Letos sbíráte hlavně asistence, po dvou v utkání se Slavií jste jich měl na kontě devět. Pracujete zvlášť na střelbě?
„Střelba mě dost trápí, je to asi moje největší slabina. Snažím se, v poslední době už je to na tréninku lepší, aspoň to tak cítím. Teď to ještě přenést do zápasů. Měl jsem na začátku sezóny zraněné zápěstí, natažené šlachy. Dlouho jsem to léčil, přišel o sedm zápasů. Snažil jsem se jít co nejdřív na led, trénoval s tím, ale střelba byla utrpení. Skoro jsem nedostřelil na bránu, bolelo to.“

Jak jste přijímal, když jste nastupoval jen na farmě v Mostě?
„Letos celkem normálně, byl jsem po zranění a potřeboval se rozehrát. A věřil, že pak šanci dostanu a chytím se, což se také stalo. Horší to pro mě bylo v minulé sezóně, když mě tam poslali ještě trenéři Jeřábek a Rosol. Hrál jsem až ve čtvrté pětce a kolikrát nás i ze hry stáhli. To pro mě bylo těžké období.“

Popište hru vaší třetí formace s Michalem Trávníčkem a Rostislavem Martynkem.
„Hraje se mi s nimi dobře, už v minulé sezóně jsem tak zaskakoval, když byl někdo zraněný. Jsme dobře poskládaní, myslím, že i typově. Občas se nám teď povede dát i nějaký gól, to je pak ještě lepší.“

Máte nějaký předzápasový neměnný rituál? Co vaše pověrčivost?
„Trochu pověrčivý jsem. Ne že bych měl nějak pevně stanovené věci za sebou v den zápasu, ale třeba spánek a jeho délku, vybraná jídla v den utkání a tak, to ano. A holeně a brusle si oblékám vždy od levé.“

Když se vás kamarádi či rodiče ptají, proč jste letos tak nahoře, co jim odpovíte?
„Celkově nám to letos sedlo. Začalo to už po výměně trenérů, pak jsme měli kvalitní letní přípravu, výborně nám chytá Francík. Dáváme góly – když se zápas láme, často vstřelíme gól a sami neinkasujeme, to je velký rozdíl oproti loňsku. Vyhrajeme tak i zápasy ve kterých se nám tolik nedaří.  Taky obranu máme na jiné úrovni. Trenéři dali naší hře řád a hlavně si myslím, že nám ušili na tělo herní systém. Přiblížil bych ho stručně jako aktivnější, ofenzivnější. Sedí nám to. V mužstvu je pohoda, všichni se postupně chytli, což se projevilo na výsledcích.“

Oblíbil jste si v Litvínově nebo okolí nějaké místo?
„Ano, Klíny, rád tam jezdím. Na horách se mi líbí.“

Jezdíte na Slovensko?
„Dříve jsem jezdil častěji, teď už tolik ne, třeba jen jednou za rok. Přítelkyni, snad můžu říct vážnou známost, mám tady, je z Mostu.“

Juraj Majdan už si slovenský národní dres vyzkoušel. Co vy, je to pro vás cíl a motivace?
„Určitě ano, ale cesta vede jen přes dobré výkony v klubu. Jen tak si mě mohou trenéři všimnout. Teď to však moc neřeším, dost mi k tomu chybí, i bodů mám málo. Prioritou je pro mě Litvínov.“

Máme před sebou závěr sezóny. Jaké sebevědomí cítíte?
„Vyhráli jsme teď tři zápasy po sobě, držíme druhé místo, takže je to dobré. Play off je ale jiná soutěž. Před ním nebudeme hrát, dostaneme tým, rozehraný z předkola. Rozhodující může být klidně už první zápas, jak ho zvládneme. Zatím si play off moc neumím představit. Máme docela mladou obranu, ale věřím, že to zvládneme.“

Malý dotazník:
Oblíbený český (zahraniční) politik?
„Nemám nikoho.“

Oblíbený český (zahraniční) sportovec?
„Markus Näslund, švédský hokejista. A tenista Dominik Hrbatý, když ještě hrál.“

Co bych si jako první vzal s sebou na roční prázdniny?
„Přítelkyni Terezku a rodinu.“

Co bych asi dělal, kdybych nehrál hokej?
„Strašně mě baví počítače, takže asi programátora nebo grafika, něco takového.“