S hokejem začínal pochopitelně v rodném Litvínově, postupně se vypracoval do černožlutého „áčka“, kde debutoval v 16 letech. Během ročníku 1966/1967 odehrál 14 utkání a vstřelil 4 branky. „Potkali jsme se v jedenácti letech, kdy jsem přišel do Litvínova. Od té doby jsme společně byli pořád – v dorostu, v A-týmu, v reprezentaci i za oceánem, bydleli jsme spolu na hotelech. Vzpomínek, co spolu máme, by bylo na několik knížek,“ vzpomínal na svého parťáka Jiří Bubla.


Ve dvaceti letech se Hlinka stal litvínovským kapitánem a sbíral přes bod na zápas. Bylo jasné, že se jedná hráče generačního talentu, který má před sebou zářivou budoucnost. Bodově nejúspěšnější sezónu odehrál Hlinka ve svých pětadvaceti letech během ročníku 1974/1975, kdy zaznamenal neuvěřitelných 78 bodů za 42 utkání. Nutno dodat, že tehdy se započítávaly pouze primární asistence – při dnešních pravidlech by Hlinka nasbíral bodů mnohem více.

Nejlepší klubovou sezónu prožil Litvínov v ročníku 1977/1978. Chemici získali první stříbrnou medaili v klubové historii, chemici nestačili o 4 body na kladenské Poldi. „Vybrat jednu konkrétní vzpomínku je hrozně těžké. Je jich totiž strašně moc, znali jsme se od školy a trávili jsme spolu hodně času. Každý rok na něj vzpomínám, v té době jsem zrovna odjížděl do Liberce. Je to obrovská smůla, byl ve špatný čas na špatném místě. Myslím si, že by do dnes klidně mohl trénovat, protože byl na tyhle věci ohromně schopný," vzpomíná klubová legenda Miroslav Kapoun, který strážil litvínovskou svatyni právě během stříbrné úspěchu Chezy v roce 1978.


V roce 1981 se stali Ivan Hlinka společně s Jiřím Bublou prvními litvínovskými hráči, kteří podepsali smlouvu s NHL. „Můj sen byl vždycky odejít do Kanady, Ivan nechtěl. Říkal mi: „Už jsme starý, kašleme na to, půjdeme do Švýcarska.“ Už předtím jsme byli domluvení, že když někam půjdeme, tak půjdeme spolu. V Praze mě tenkrát vyhledali ze švýcarského Ambri-Piotta, takže jsme to společně upekli a domluvili jsme se, že tam s Ivanem půjdeme. Paradoxně, Ivan tenkrát odjel na Švédský pohár. Přijel tam i Jack Gordon, tehdejší manažer Vancouveru, a šel za Ivanem, jestli bychom za ně chtěli hrát. Ivan mi tehdy volal, že se stalo to a to a já mu na to říkám: „Už je to podepsaný ve Švýcarsku, to nemůžeme udělat!“ Pobavili jsme se o tom a ve Švýcarsku pro to nakonec měli pochopení," pokračuje ve vzpomínání Jiří Bubla v rozhovoru pro klubový web u příležitosti oslav 65 let v nejvyšší soutěži. Ivan Hlinka strávil ve Vancouveru nakonec dvě sezóny, nasbíral 123 kanadských bodů v základní části a 13 bodů během vyzařovacích bojů. S Vancouverem došel ve své první sezóně až do finále, kde nestačili na newyorkské Islanders.

Po návratu z NHL oblékal Ivan Hlinka dva roky dres švýcarského Zugu, do Litvínova se vrátil ještě na jednu sezónu. Poté začala další neméně důležitá etapa - trenérská kariéra. Po dvou letech v roli hrajícího asistenta přebral Ivan Hlinka litvínovský A-tým, který vedl s výjimkou krátkého angažmá v německém Freiburgu šest sezón. Společně s Litvínovem vedl také českou reprezentaci, se kterou získal čtyři bronzové a jednu zlatou medaili z mistrovstvích světa. Vrcholem trenérské kariéry byl nepochybně triumf v Naganu, kdy český výběr získal historické zlato z Olympijských her.


Ivan Hlinka nás navždy opustil po tragické autonehodě 16. srpna 2004.

Ivane, nikdy nezapomeneme.

Úspěchy Ivana Hlinky:

Olympijské hry:

bronz 1972 Sapporo (ČSSR)
stříbro 1976 Innsbruck (ČSSR)
zlato 1998 Nagano (ČR) - trenér

Mistrovstí světa:

bronz MS 1970 (ČSSR)
stříbro MS 1971 (ČSSR)
zlato MS 1972 (ČSSR)
bronz MS 1973 (ČSSR)
stříbro MS 1974 (ČSSR)
stříbro MS 1975 (ČSSR)
zlato MS 1976 (ČSSR)
zlato MS 1977 (ČSSR)
stříbro MS 1978 (ČSSR)
stříbro MS 1979 (ČSSR)
bronz MS 1981 (ČSSR)
bronz MS 1992 (ČSFR) - trenér
bronz MS 1993 (ČR) - trenér
bronz MS 1997 (ČR) - trenér
bronz MS 1998 (ČR) - trenér
zlato MS 1999 (ČR) - trenér

Kanadský pohár

finále KP 1976 (ČSSR)

Stanley Cup

finále 1981/1982 (Vancouver Canucks)