Petře, co říkáte na změnu trenérského štábu?

Není to nic, co by si kdokoliv z nás přál. Je to vizitka celého mančaftu, nejen trenéra Vladimíra Růžičky. Nikdy to není příjemné. Nějakým způsobem to nefungovalo, v tabulce se nacházíme tam, kde jsme. Je to pořád na nás. Není to tak, že se vymění trenéři a něco se hned změní. My hráči musíme začít pracovat a fungovat úplně jinak jako tým. Od toho se můžeme odrazit k lepším výsledkům.

Cítíte to jako nový impuls pro mužstvo?

Ano, je to především impuls. Bude to znít asi hloupě, ale naše hra kolikrát nebyla špatná a ztráceli jsme o gól. Následně jsme během pěti možná šesti minut inkasovali rychlé góly, kdy my jsme zřejmě vypadli z role nebo jsme soupeři věnovali větší či menší šance, které trestal. Kvůli tomu jsme pak ztráceli krok a prohrávali jsme zápasy o jeden gól. Doufám, že to teď bude tedy lepší.

Vy osobně jste zažil výbornou přípravu, ale se začátkem sezony jste se začal bodově trápit…

Mě nezbývá nic jiného než pracovat a věřit, že se to zlomí. I kdyby se nezměnil trenér, tak já do toho musím dávat všechno a věřím, že tomu všechno dávám. Hokej je někdy takový. Nikdy jsem to tedy nezažil. Vloni jsem měl sérii bez gólů, ale teď to dopředu není vůbec ono. Žádné šance, ani nahrávky. Je to rozhodně něco, co bych chtěl zlepšit, ale to je přesně o té práci. Není to o tom, jestli je tu trenér Vladimír Růžička nebo Karel Mlejnek. Impuls může proběhnout a třeba se dostanu k prostoru na ledě, který bych chtěl, což samozřejmě bude záležet na trenérech. Mou prací je, abych hrál co nejlépe a trenéři měli důvod mě na led dávat.

Jak byste charakterizoval trenéra Karla Mlejnka?

Doposud tu působil jako asistent, takže je to úplně rozdílná role. Působí jako velmi chytrý člověk a dává tomu sto procent. Mám pocit, že hokej sleduje 24 hodin denně. Kdykoliv člověk přišel do kabiny, tak tam seděl za počítačem a sledoval nějaké tipy a snažil se posunout. Nebojím se toho, že by neudělal vše proto, aby to bylo lepší.

Jedním z dvojice asistentů bude Robert Reichel, který má nejen v litvínovském hokeji velké jméno…

Nikdy jsem ho nezažil, takže se na první setkání moc těším. Od kluků, co pod ním hráli v mládeži jsem slyšel, že to je neuvěřitelný pracant a co po nás zřejmě bude chtít. Nemám s tím žádný problém. Já to mám vždy postavené na práci a čím trénovanější budeme, tím to pro nás bude větší výhoda.

Dále David Kočí, který byl ve své kariéře velkým bitkařem…

Uvidíme, jestli se někdy během tréninku budeme učit techniku boje (smích). Zažil jsem to v Americe a nějaké základy mám. Přijdou zápasy, které budou vypjatější a kdy to půjde skoro do krve, což říkám s nadsázkou. Nepřeji si, aby tu létala krev, ale některé zápasy takové zkrátka jsou a je potřeba shodit rukavice a postavit se za kamaráda. Možná někdo z kluků bude chtít poradit. Osobně jsem koukal jako blázen, když mi to v Americe vysvětlovali, jaká to je skoro až věda. Člověku to přijde, že se dva lidi chytí a mlátí se hlava nehlava, ale vysvětlili mi, kde je potřeba hráče chytit nebo v čem je výhoda. Co mám udělat, když se peru s větším soupeřem nebo naopak menším. Je to souhra spousty maličkostí, které nakonec rozhodují o tom, jestli budu mít rozbitý nos nebo ne.

Stihl se Vladimír Růžička s týmem rozloučit?

Zatím jsem ho neviděl a ani jsem s ním nemluvil. Zeptám se, jestli je něco v plánu nebo není. Případně bych mu za kabinu zavolal a shrnul to i s ním.

V pátek vás čeká duel se Spartou, co od ní očekávat?

Není moc lepšímu soupeřů na start, který bychom chtěli prožít. Bude to zápas, od kterého se budeme chtít odrazit. Jsme v situaci, ve které nám je jedno proti komu hrajeme. Musíme do toho jít naplno, nevynechat jediný puk a souboj. To jsou věci, které na konci budou rozhodovat o tom, že nebudeme o gól ztrácet, ale budeme mít navrch.

Považujete to tedy za nový start?

O ničem jiném to vlastně není. Naše hra kolikrát špatná nebyla, rozhodovaly maličkosti, které nás srážely. Mluvil jsem o tom s kabinou i s trenéry z pozice kapitána. V zápase se nám nepovedly dvě věci, které jsme si poté řekli, ale pak vyplavala na povrch třetí věc, která nás stála zápas. Takto to šlo pořád dokola. Na týmu není žádná deka. Sám bych si kdysi myslel, že když budu v takovém týmu, ještě jako kapitán, tak bych se z toho zhroutil už jen při té představě. Snažíme se tu budovat partu a musíme si věřit. V této situaci je to sice strašně těžké, ale některé zápasy jasně ukázaly, že na sobě žádnou deku nemáme a jsme schopní pracovat naplno. Musíme v tom pokračovat. Rozhodují maličkosti, které občas nejsou ani pořádně vidět. Jenže nyní to vypadá, že každá poloviční šance končí v bráně. Musíme tedy hrát tak, abychom soupeře nepouštěli ani do té poloviční šance a od toho se odrazit. Pak je úplně jedno, jestli vyhrajete rozdílem jednoho nebo pěti gólů. Pořád to jsou tři body. Nemůžeme si tu pořád říkat, že to nebylo špatné a hráli jsme vyrovnaný hokej s nejlepšími týmy extraligy, ale přesto prohrajeme o gól a body žádné nemáme. Věřím, že nyní dokážeme otočit list a už není nic na co bychom se mohli vymluvit. Je to na nás a my musíme pracovat tak, aby se to otočilo a být trpěliví. Když se nám to nepovede v prvním zápase, tak ve druhém nebo ve třetím. Sezona je ještě dlouhá a nevidím důvod, proč bychom nemohli stoupat tabulkou nahoru.