Jsem ráda, jak se v poslední době na ženský hokej nahlíží, říká Kristýna Pátková
Kristýna Pátková je bezpochyby nejúspěšnější hokejistkou z litvínovské líhně. Ve svých pětadvaceti letech si zahrála na olympiádě, má dvě bronzové medaile ze seniorských MS a čtyři roky strávila v univerzitní NCAA. Jaké byly její hokejové začátky, jak probíhalo studium v zahraničí a jaké má cíle v nejbližší budoucnosti? Dozvíte se v článku níže.
Ne vždy bylo na ženský hokej v Česku nahlíženo jako na typický sport pro něžné pohlaví. Také Kristýniny začátky nebyly úplně jednoduché - hokej je sport pro kluky, slýchala. Cestu na kluziště si však našla. „Maminka měla představu, že budu krasobruslařka. Bruslení mi šlo, ale piruety a další věci nebyly úplně pro mě. Jednou jsem bruslila před trenérem do kolečka, ten uznal, že mi to jde a že mě zkusí dát do litvínovské základny," popisuje Pátková svůj start v severočeské hokejové baště. „Dostala jsem hokejku do ruky, vyrostla jsem s klučičím hokejem od základny až do deváté třídy," dodává.
V osmnácti letech se vydala na střední školu za oceán, kde oblékala dres The Gunnery ve středoškolské soutěži USHS. „Moc se mi líbilo být pouze v týmu plném holek. Byla to zajímavá zkušenost, škola v Česku mi úplně nešla. Ze začátku jsem měla problém s angličtinou, ale poté mi zahraniční systém školství vyhovoval mnohem více. Člověk se lépe vyvíjí, má více času na sport, vzdělává se prakticky," popisuje rozdíly mezi českým a americkým systémem školství, ve kterém strávila celkem sedm let. Po střední škole se vydala na vysokou školu na univerzitě ve Vermontu, kde se věnovala filmu a televizním studiím. „Dalo mi to hodně i do života, musela jsem se osamostatnit. Bylo skvělé hrát univerzitní ligu s těmi nejlepšími. Tím, že je studium pro sportovce v Americe již zaběhnuté, učitelé i škola vycházejí hodně vstříc, co se zkoušek týče. Zároveň jsem si ale musela dávat pozor na prospěch, jinak by mi mohli sport zakázat," zakončuje.
Pravidelně také reprezentovala český národní tým, podívala se na Olympiádu v Pekingu, nebo na mistrovství světa, kde s ženskou reprezentací získala dvě bronzové medaile. „Určitě si budu pamatovat do konce života, že jsme byly parta, která dokázala něco historického," vzpomíná. Velkou měrou se na historických úspěších podílela také kanadská trenérka Carla MacLeod. „Carla nám do kabiny přinesla více sebedůvěry v nás samotné. Bylo to určitě i tím, že si prošla stejnou cestu jako my a věděla, co potřebujeme a jak na nás," reflektuje na spolupráci s kanadskou mistryní světa a olympijskou vítězkou.
