Jaký mají junioři momentálně tréninkový režim?
Kluci se prvních pět dní připravovali individuálně podle plánu, který od nás dostali. Pak jsme po dohodě s ostatními trenéry usoudili, že to není úplně ideální, a dokud to půjde, tak budeme normálně trénovat. Než se to úplně zpřísnilo, tak jsme trénovali po pěti lidech, abychom neporušovali žádná nařízení vlády. Sice to bylo náročnější, ale trénovali jsme společně. Využili jsme Roberta Reichela a udělali tři skupiny po pěti lidech. Jedna skupina za 75 minut odtrénovala svoji jednotku, a pak nastoupila další, která do té doby měla volno. Celý týden jsme to tak nějak točili, aby hráči jednou byli u mě, pak u Jindry Kotrly nebo Roberta. Ve čtvrtek měli volno a v pátek jsme měli výběhy. Teď nám to znovu snížili, ale i tak hledáme nějaké možnosti tréninku. Myslíme si, že můžeme fungovat distančně, ale potřebujeme i zpětnou vazbu od kluků. Zavedli jsme jim do telefonů běhací aplikace, zařízení nezkoušíme obejít. Aktuálně kluci mohou trénovat po dvojicích, což je pro nás jako trenéry náročnější. Ale teď v pátek jsme třeba zase udělali dvanáct hráčů. Byli rozdělení po dvou a běželi nějakých devět kilometrů. Vypouštěli jsme je s rozestupy, aby se nepotkali. 

Každopádně nejen absence tréninků, ale hlavně zápasů je pro mladé hráče hodně nepříjemná. Souhlasíte?
Je to špatné, všichni to cítí stejně. Nemůžeme s tím nic udělat, sledujeme situaci kolem nás a vidíme, jak to je. Přesně jak říkáte, u hráčů ročníku 2001 se třeba letos rozhoduje, co s nimi bude dál. Potřebují hrát zápasy, potřebují být na ledě a potřebují být vidět. To teď nejde, chybí to. Budeme doufat, že nás co nejdříve pustí na led. 

Neprojevuje se to i na motivaci, že jsou z toho všeho hráči takoví skleslí?
Myslím, že se to určitě projevuje. Na klucích je vidět, že jsou zvyklí být spolu jako parta. Momentálně mají distanční výuku, a když jsme jim udělali něco online, tak na nich bylo vidět, že jsou rádi, že se vůbec vidí a pokecají si. Jasně, v pondělí a úterý jsou nadšení, ve středu a ve čtvrtek jsou z těch tréninků už úplně KO. Kňourají, že chtějí jít na led, protože je nebaví v říjnu běhat po kopcích a skákat přes překážky. Odmala jsou zvyklí, že to je doba, kdy jsou na ledě. 

Litvínovský A-tým měl v průběhu karantény online schůzky, kde se probírala například taktika. Neplánujete něco podobného?
Tohle jsme nedělali. Máme svoje skupiny a posíláme si různé odkazy. Denně ode mě mají informace, ale že bychom připojili pětadvacet hráčů a nějak s nimi pracovali, tak to ne. 

Před přerušením jste v Juniorské lize akademií stihli odehrát osm utkání. Co říkáte na vstup do sezony?
S některými zápasy jsme spokojeni. U jiných jsem zase čekali, že je vyhrajeme, ale spoustu bodů jsme poztráceli nedisciplinovaností nebo naším špatným výkonem. Na druhou stranu musím říct, že si hráči navykli na to, co po nich vyžadujeme. Chceme hrát aktivní hokej. Doufám, že to je občas vidět. Myslím, že v posledních zápasech po karanténě si uvědomili, že to nepůjde bez práce, ale že porazit se dá každý. Pokud jsou schopni vyhrát na Spartě, tak můžou hrát s každým. Je to jen o jejich práci. Ne že by nechtěli, ale občas se nám stalo, že v určitých pasážích zápasů z toho vypadli. Musí hrát po celých šedesát minut. 

Na čem je z vašeho pohledu kromě koncentrace potřeba zapracovat?
To je otázka, na to se ptají všichni. V tomhle věku by se mělo pracovat asi na všem. Určitě bychom se měli zaměřit na sílu, vytrvalost, výbušnost a kondici. Jasně, nemáme dovednosti, ty se musí pilovat pořád. Pokud ale hráči nebudou mít sílu v nohou, tak je jim dovednost na nic, když pokaždé k puku přijedou jako druzí. Kromě toho je třeba také pracovat na systémových věcech. 

V úvodních zápasech sezony jste se mohli spolehnout na brankáře Šimona Zajíčka, u kterého nebylo jasné, zda už nebude chytat v seniorském hokeji. To je pro vás výrazná pomoc, že?
Zajda je náš základní stavební kámen. Jak říkáte, už by měl chytat za chlapy. Myslím, že je na to bezvadně připravený. Chytá fantasticky, ať už v juniorce nebo na trénincích áčka. Když má Zajda den, tak si z něj děláme srandu, že nepouští víc než jeden dva góly. Pro nás je to velká opora, hráčům dodává klid. Na druhou stranu si myslím, že Čermi a Zelí čekají na své šance a nejsou vůbec špatní gólmani. Podle mě máme nadstandardní brankáře, ale Zajda je momentálně top. 

Z Litoměřic vám vypomohli i David Jindra a Ondřej Baláž…
Pokud nebudou v Chance lize tolik vytěžovaní, tak jsme chtěli, aby hráli u nás. Když to vezmou za správný konec, tak jim juniorka pořád má co dát. Mají větší icetime a jsou na puku, mohou se zdokonalovat. Naopak, mladí hráči to taky vnímají. Pokud vidí, že Jindra je schopný hrát v Chance lize, tak proč by tam nemohli hrát taky? Musím říct, že kluci jdou příkladem. Dostávají od nás prostor a vrací ho. Funguje to bezvadně, hodně nám pomohli. 

Co říkáte na výkony hráčů ročníku 2003? David Skuhrovec nebo Marek Slavík vstoupili do sezony velmi dobře.
Abych řekl pravdu, tak mě to moc nepřekvapuje. Kluky jsem měl už v dorostu a obecně si myslím, že ročník 2003 byl v Litvínově hodně silný. Není to jen o Mikym a Skuhrym, kteří jsou momentálně nejvíc vidět. Kluci jsou pracovití a makají na sobě, teď zrovna vyletěli tihle dva. Předpokládám, že neusnou na vavřínech. Ale z ročníku 2003 máme spoustu šikovných kluků. 

V předsezonním rozhovoru jste říkal, že v kádru chcete zvýšit konkurenci. Podařilo se to podle vás?
Ano. Máme obrovskou konkurenci, na suchu nás teď trénovalo sedmadvacet. Kluci vědí, že nerozlišujeme, jestli je to 01 nebo 03. Pokud nebudeš makat, tak prostě hrát nebudeš. Snažíme se jim vysvětlit, že se ze soutěže nepadá. Pro naše starší hráče je to poslední možnost, jak se ukázat. Když šanci nechytí za pačesy, tak proč by měli hrát? To samé platí naopak o mladších hráčích, my jim to místo nedáme zadarmo jen kvůli tomu, že se nepadá. Musí bojovat a přetlačit starší. Když pak z tréninku vyhodíte někoho z ročníku 2001, protože tomu nedává všechno, tak ostatní zbystří. Bez toho to ale proste nejde. Jestli se mají někam posunout, tak na sobě musí cítit tlak a musí se chtít zlepšit. V českých poměrech to podle mě dost chybí. 

Na závěr: stanovili jste si před sezonou nějaký cíl?
Mám dva cíle. Prvním je dostat se do play off. Mančaft na to podle mě máme a z ligy se nepadá. Druhý cíl je podle mě daleko důležitější: chceme vychovat hráče pro Litvínov. Aby se objevovali kluci, kteří tady prošli dorostem a juniorkou a byli připravení tady hrát extraligu. To je podle mě naše vizitka. Vychovat hráče jako je třeba Honza Myšák.