Na konci sezony jste měli jet na republiku, kde byste obhajovali loňské prvenství. Předčasný konec sezony tě určitě musí mrzet, že?
Všichni jsme se moc těšili, minulý rok to byl super zážitek, který celý tým stmelil. Moc nás to všechny mrzí.

Za celý rok jste ve vaší skupině prohráli jen jednou. Jaké je tvoje hodnocení ročníku?
Byla to další super sezona, která se nám náramně povedla. Bohužel v naší skupině nebylo moc soupeřů, se kterými bychom měli větší problémy, takže to nám to dost usnadnilo.

Co se stalo v posledním zápase s Kladnem?
Nehráli jsme svoji hru. Myslím, že jsme to trochu podcenili a jeli tam s tím, že to je další jasné vítězství. Kladno proti nám šlo s plným nasazením, hrálo svůj tvrdý a rychlý hokej.

Dá se říct, že pouze zápasy s Rytíři, Karlovými Vary a Chomutovem byly vyrovnané. Neměl jsi problém s motivací, když ostatní soupeře pokaždé vysoko porazíte?
Motivace nám nechyběla, do každého zápasu jsme nastupovali stejně. Ať už to bylo proti slabšímu soupeři nebo třeba proti Kladnu. Na všechny zápasy jsem se těšil stejně. Když to člověk miluje a baví ho to, tak je mu jedno, proti komu jde zrovna hrát.

V čem byla vaše největší síla?
Řekl bych, že asi v týmovosti. V tom, že jsme super parta, která se vždycky navzájem podpoří, a když se třeba mimo kabinu někdo začne hádat, tak na ledě jde všechno stranou a hokej má přednost.

Co říkáš na svoje výkony?
I když se mi možná dařilo bodově, tak jsem se herně necítil úplně nejlíp. Začátek sezony se mi moc nevydařil, jak bych chtěl. Ale vždycky jsem se snažil myslet pozitivně a i díky klukům, kterým bych chtěl moc poděkovat za další úžasnou sezonu, jsem se z toho nějak dostal.

S kým sis v sestavě nejvíc herně rozuměl?
Asi s Kubou Bednaříkem a Lukášem Tůmou, ale bohužel jsme spolu skoro vůbec nehráli.

Párkrát jsi nastoupil i za dorost. Jaký to pro tebe byl skok?
Docela velký. Hraje se tam úplně jiný hokej, tvrdší, rychlejší, je tam větší konkurence a nenajdete žádného výrazně slabého soupeře.

Co pro tebe bylo ve starší kategorii nejtěžší?
Asi se fyzicky vyrovnat větším, těžším a silnějším klukům. A z hlediska psychiky to, že na mě byl docela velký tlak, který vytvářeli jak trenéři, tak i já sám, protože jsem se chtěl zalíbit trenérovi a bál jsem se dělat chyby. Tohle ze mě ale časem spadlo a zjistil jsem, že podávám lepší výkony, když si z toho nedělám hlavu.

Proti Havlíčkovu Brodu se ti podařilo vstřelit první branku. Jak na to budeš vzpomínat?
Na ten gól budu mít vždycky krásnou vzpomínku, která ve mně zůstane navždy.

Od příští sezony se do dorostu přesuneš natrvalo. Jak se na to těšíš?
Moc. Budu v prostředí s větší konkurencí, což je pro mě dobré. Už se nemůžu dočkat až zase vlezu do bruslí.

Myslíš, že jsi na ten přechod připravený?
Myslím si, že jo, za dorost jsem už něco málo odehrál, takže vím, co od toho mám přibližně očekávat.

Čeho bys chtěl v hokeji dosáhnout?
Tak asi jako každý bych chtěl jednou hrát NHL, ale k tomu vede ještě dlouhá cesta, plná práce, bolesti a odříkání. Ale stojí to za to.