Jak z pohledu klubu vnímáte spolupráci se sportovní školou?
Zdeněk Zíma: Největší výhodou je, že můžeme trénovat v dopoledních hodinách, máme spoustu volného ledu. Žáci mají o dvě hodiny tělocviku více, které využijeme buď právě na ledě nebo jdeme do tělocvičny.

Další výhodou pro rodiče může být, že děti na tréninky nemusí vodit…  
ZZ: Určitě ano. Do čtvrté třídy s nimi chodí trenéři, pátá třída už chodí sama. Můj vnuk chodil na jazykovou školu, kde sice neplatí nic, ale když se sečtou náklady, tak to vyjde zhruba nastejno. Na sportovní škole se platí měsíční poplatek, ale děti mají spoustu věcí zdarma. Když se to takhle vezme, tak je to stejné.
Ivo Prorok: Škola navíc pořádá a platí různé výlety.

Pomáhá škola rodičům i v něčem jiném?
ZZ: Dětí mají snídaně a obědy, které jsou velmi dobré. Chodíme na ně s nimi. Do půl páté pak funguje družina.
IP: Nedávno jsme měli seminář s výživovou poradkyní. Bylo tam hodně rodičů a myslím, že se dozvěděli dost informací o tom, jak se děti mají stravovat.
ZZ: Je to velmi důležité. Dobrá strava tvoří asi dvacet nebo třicet procent výkonnosti.
IP: Česká republika bojuje s obezitou. Dokonce i v některých klubech jsou sportovci obézní. Myslím, že děti jsou tím hrozně handicapované. 

Navštěvujete jako trenéři i hodiny tělocviku?
IP: Chtěli jsme, takový byl plán. Bohužel jsme tak vytížení, že to momentálně nejde.
ZZ: Se šestou třídou ale chodíme do rozcvičovny a děláme tam věci, které na hodinách tělocviku nedělají.
IP: Komunikujeme se Zdeňkem Kotalíkem (fotbalový trenér) o tom, co s dětmi můžeme a nemůžeme dělat.
ZZ: Se školou je super spolupráce. Pracuji tady řadu let a za tu dobu nám ve všem vychází neskutečně vstříc. 

Škola vychovala řadu litvínovských hráčů. Jaké změny vnímáte za dobu jejího fungování?
IP: Já nepocházím ze severu, takže bohužel nemohu posuzovat.
ZZ: Tenkrát zde byly hokejové třídy. Dnes se hraje na ročníky, což je pro spolupráci obrovský problém. Kdyby se hrálo na třídy jako kdysi, tak můžeme mít děti každý den.

Klade škola při výchově hráčů dostatečný důraz na vzdělání?
ZZ: Myslím, že vzdělání je nejdůležitější. Pokud rodiče dají svoje dítě na jakýkoliv sport, tak musí především dbát na to, aby se dobře učilo. Sport je k tomu takový plus, že nelétá někde před barákem a nezačne například zkoušet drogy. Většina kluků, co s hokejem později přestala a potkávám je, má normálně práci, rodinu a peníze. Když někdo skončí v deseti nebo jedenácti letech, tak to s ním tak dobře třeba nedopadne. Hokej dá dětem hrozně moc, naučí je zodpovědnosti.
IP: Přesně to jsem chtěl říct. Když je člověk na dně, tak ten sport vám pomůže se vyškrábat zpátky nahoru. 

Ještě jedna otázka na Ivo Proroka. Vy jste trénoval ve Švýcarsku, jaká to pro vás byla zkušenost?
IP: Švýcarsko je bohatý stát, který všeobecně podporuje sport. Existuje studie, že investování do sportu má návratnost ve zdravotnictví a Švýcaři dbají na to, aby měli zdravou populaci. Co se týká státního školství, tak je stejně jako v ČR také zdarma. Samozřejmě jako rodiče u nás, tak i rodiče ve Švýcarsku hledají placené soukromé školy na vyšší úrovni, než jsou školy státní. Mají i hokejové akademie jako my v ČR, ale naše kluby nabízejí větší komfort v tréninku i zázemí. Například u nás v Litvínově mají všechny kategorie své kabiny, což ve Švýcarsku v mém angažmá měl jen A-tým a junioři. Ve Švýcarsku stát investuje spoustu peněz do veřejných sportovišť, které jsou přes léto využívány zdarma.