S reprezentační devatenáctkou ses zúčastnil Turnaje čtyř v Piešťanech. Jak sis ho užil?

Jsem strašně rád, že jsem dostal šanci, byla to pro mě nová zkušenost. Zápasy mě bavily a daly mi hodně do budoucna, moc jsem si je užil. Bylo by to ještě lepší, kdybych podal dobré výkony a skončili bychom na lepším místě, než je třetí.

„Reprezentace pro mě byla nová zkušenost.“

.
—  Přemysl Svoboda

Hned při prvním střídaní se ti podařilo skórovat. Nakoplo tě to?

Samozřejmě, že mi to pomohlo, ale moc jsem to nevnímal a ani jsem ten gól neoslavil. Nechápu to, protože normálně góly slavím, což tentokrát bylo trochu zvláštní.

Jaké bylo přizpůsobit se reprezentačnímu tempu?

Byl to hodně odlišný hokej než dospělý. Ten rozdíl v bruslení byl veliký, obzvlášť Finové byli strašně rychlí. Možná kdybych předtím neměl pauzu dva až tři týdny, tak to mohlo být jiné, ale na kdyby se nehraje.

Pomohli ti v tomto ohledu spoluhráči?

Většina hráčů byla taky nová, takže jsme na tom byli stejně, neměli jsme si v čem pomoct. Pár hráčů tam bylo už dříve a ti nám pomohli.

Utkání s Finskem jste měli slušně rozjeté. Proč to nakonec nevyšlo?

Ano, vedli jsme docela dlouho, první třetinu jsme byli lepší. Druhá třetina byla zlomová, oni začali více bruslit, z toho plynulo hodně vyloučení, a to Finové umí využít. Ve třetí třetině to bylo vyrovnané, ale hlavní rozdíl byl v koncovce, to rozhodlo.

Naopak s Ruskem jste utrpěli drtivý debakl…

Zase se musím opakovat. Polovinu zápasu hrajeme zodpovědně, pak přijdou zbytečná vyloučení a dostaneme čtyři góly z přesilovek. Nejde vyhrát proti tak silnému soupeři, když hrajeme hodně oslabení. Kdybych to měl vzít ze svého pohledu, tak Rusové mi vyhovovali asi nejvíce a ten zápas byl vynikající, až na ten výsledek.

„Proti silnému soupeři nejde vyhrát, když hrajeme hodně oslabení.“

.
—  Přemysl Svoboda

Výhra nad domácími Slováky vám přinesla konečné třetí místo. Jak turnaj hodnotíš celkově?

Proti Slovensku byla povinnost vyhrát, naštěstí to vyšlo. Když se podívám zpět, tak si myslím, že jsme mohli být aspoň druzí, ale třetí místo není zklamání.

Je pro tebe šance v reprezentaci velkou motivací do další práce?

Ano, je čest hrát za reprezentaci, dalo mi to velkou motivaci do budoucna. Musím se pořádně připravit na další sezónu, abych se tam ještě objevil.

Skoro celou sezonu jsi odehrál za juniorku, kde jsi byl nejproduktivnějším hráčem, pak jsi dostal šanci v Litoměřicích.

Začátek sezóny jsem měl docela dobrý, pak přišlo období, kdy jsem si začal myslet, že to půjde samo. Přestal jsem makat na tréninku, neposlouchal jsem trenéry a dva zápasy jsem skončil na tribuně. To, že mě trenéři nevzali na zápas, bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat. Uvědomil jsem si, jak jsem se choval a začal zase hrát. Dostal jsem šanci v Litoměřicích, kde jsem měl nevyrovnané výkony, ale zpětně to hodnotím pozitivně.

„To, že mě trenéři nevzali na zápas, bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat.“

.
—  Přemysl Svoboda

Deset utkání jsi nastoupil i za litvínovské áčko. Jak svoje první extraligové duely hodnotíš?

Extraliga byla ještě o level výš než Litoměřice. Myslím, že jsem odehrál solidní zápasy proti Spartě a Plzni. Jsem strašně rád za šanci v play out, kde jsem si mohl zahrát po boku hráčů jako je Lukeš nebo Hübl a navíc se mi i dařilo.

Na konci sezony jsi ještě s juniory zabojoval o postup do play off, nakonec vám chyběl jen bod.

Moc mě to mrzelo Měli jsme hodně silný tým a nepostoupili jsme o jeden bonusový bod, který získaly Vítkovice. Myslím, že v play off bychom udělali úspěch.

Jaké máš před sebou osobní cíle?

Pro mě je hlavní cíl dostávat hodně prostoru v dospělém hokeji. Jestli to bude v Litoměřicích nebo v Litvínově mi je vcelku jedno. Chci hrát, dávat góly, vyhrávat, a hlavně mít z hokeje radost, proto ho hraju.