Martine, jaký máš vztah k litvínovskému klubu a jeho historii?

Jsem z Litoměřic, ale za Litvínov jsem hrál v dorostu a v juniorce a strávil jsem tu nějaké roky. Pak jsem se do litvínovské juniorky vrátil ještě jednou jako overage hráč ze Sparty a naskakoval jsem i jednu sezónu v áčku, takže vztah ke klubu určitě mám.

Za litvínovské áčko máš odehráno 17 zápasů v nejvyšší soutěži ze sezóny 2000/2001a měl jsi možnost být v kabině s hráči jako Robert Reichel, Petr Rosol, Karel Pilař, Robert Kysela, Vojta Kubinčák a spoustu dalších. Jaké to pro tebe bylo?

Na to se nezapomíná. Ještě se v té době vracel do Litvínova Ivo Prorok. Mně bylo dvacet, přijdeš do kabiny a vidíš tam tohle. Bohužel to byla moje jediná sezóna za áčko. Tenkrát to bylo tak, že jak z toho jednou vypadneš, už bylo hrozně těžké dostat se zpátky. Měl jsem i pár zápasů, kdy jsem nastupoval v lajně s Robertem Reichelem a Petrem Rosolem, když někdo vypadl nebo byl zraněný. Pamatuju si na Roberta Kyselu, který mi po mém prvním gólu řekl, že až jich dám deset, tak se můžeme bavit. (smích) Pro mě to bylo určitě super.

Tenkrát s tebou byli v kabině i někteří současní trenéři mládeže a legendy klubu. Ať už je to právě Robert Kysela, Radek Mrázek, Ivo Prorok nebo třeba Robert Reichel, který je u A týmu a vypomáhá u mládeže. Dnes je to ale tak, že ty jsi šéftrenérem mládeže a měli by poslouchat oni tebe.

Já jim v uvozovkách šéfuju, ale nevnímám to tak. (směje se) Alby je obrovská legenda, dokazoval to jako hráč a nyní i jako trenér. Jsem moc rád, že chodí i s námi na individuální tréninky s mladými hráči. To stejné platí o Robertu Kyselovi, který trénuje děti, protože ho to prostě baví. Když jsem se vracel do Litvínova už jako trenér, tak právě Kyslík byl šéfem klubu a bylo určitě fajn zase se potkat.

Ty jsi v roli šéftrenéra mládeže druhým rokem. Jak těžký byl pro tebe začátek a jak tuto práci zvládáš nyní?

Postupem času se naučíš spoustu věcí. Je to opravdu o tom dnes a denně se učit. Hlavně doba se mění. Hráči jsou jinak vychovávaní, mají i jiné zájmy. Dřív tu byl jen hokej. Vykonával jsem podobnou funkci i v Litoměřicích, ale tady je to na daleko větším objemu práce. Snažíme se klub někam posunout, ale to se ukáže za rok nebo dva a vyhodnotíme si, jestli se nám to podařilo. Určitě bych chtěl, aby i veřejnost zase začala koukat na Litvínov jako na značku a řekla si, že se tu dobře pracuje s mládeží.

Když jsi ještě hrál hokej, měl jsi už v hlavě, že bys jednou chtěl být trenér?

Měl. Už když jsem hrál první ligu v Berouně, tak jsem začal chodit na tréninky s dětmi a zjistil jsem, že mě to baví. To pokračovalo i po mém přestupu zpět do Litoměřic. Cítil jsem, že mě to táhne na střídačku. Měl jsem i trošku štěstí, že v Litoměřicích se vytvořila nová pozice a já ze dne na den skončil s hokejem, aniž bych musel, a začal jsem trénovat. Teď už je to deset let, co jsem trenér.

Trenérem jsi byl jen u mládežnických kategorií?

Přesně tak. Můj zatím jediný kontakt u chlapů jsem měl v Litvínově, když byl trenérem Jirka Šlégr, který mi umožnil chodit do kabiny a navnímat jak to chodí u áčka. Pak to ještě pokračovalo za Vlada Országha. Bylo to skvělé a otevřelo mi to nové pohledy na věc. Do té doby jsem si říkal, že to můžu trénovat z fleku, ale pak když mi Vlado řekl, ať připravím trénink pro áčko, tak je to najednou úplně jiná liga. Tohle mi strašně moc dalo.

Co tě motivuje k práci s mladými hráči?

Mě hlavně motivují lidé kolem toho, jinak by se to dělat nedalo. Musí tě to bavit a musíš do toho být blázen, bez toho to nejde. Jinak bys měl stavy, že desetkrát do měsíce skončíš. Ale je to práce v hokeji, ve kterém jsem celý život, a kde se cítím dobře.

Co všechno máš v klubu HC Litvínov na starosti?

Mám na starosti hlavně akademii – dorost, juniorku a devátou třídu. Ale řídit musím po sportovní stránce celý klub až k těm nejmladším kategoriím. Máme tady trenéry, kteří jsou zodpovědní za určité kategorie, ale ve výsledku by vše mělo končit u mě.

Jak hodnotíš aktuální stav mládežnických kategorií v klubu?

Máme nastaveny určité cíle, které si vyhodnotíme po sezóně. Ať už po sportovní nebo personální stránce. Podle mě máme zatím nakročeno dobře. Chtěli jsme rozšířit trenérské štáby, což se nám daří. Využíváme skills trenéra, na pozici skauta máme Honzu Trefného, což tady chybělo. Dále nám vypomáhá třeba Tereza Nosková. Jednou z priorit je i spolupráce s dalšími kluby v Ústeckém kraji. Naším cílem je udělat z Litvínova v uvozovkách jedničku v kraji, ale tak, aby ostatní kluby neměly pocit, že Litvínov ty hráče pouze bere, ale že s nimi pracuje a rozvíjí je, a to se nám myslím daří. Určitě chceme všechny kategorie udržet co nejvýše. Posledních pět let se juniorka zachraňovala a my si řekli, že chceme být konečně v klidu. Moc bychom si přáli mít dorost v nadstavbové části a po loňském roce mít v klidu i devítku. Zatím, když to zaklepu, tak to máme rozjeté dobře a uvidíme, jak to dopadne.

Máš přehled o všech hráčích v klubu?

Co se týče akademie, osmé a sedmé třídy, tak určitě ano. Ale samozřejmě mám přehled i u většiny mladších hráčů. Vím o dalších hráčích v kraji, kteří dosahují dobré výkonnosti. Jsem strašně rád, že už volají i trenéři z ostatních klubů a ptají se, jestli bychom mohli vyzkoušet v Litvínově toho nebo toho hráče, což v minulosti bylo nemyslitelné. Takže je velmi důležité mít přehled.

Vidíš v Litvínově i nějaké talentované hráče, kteří by mohli hrát na profesionální úrovni?

Stoprocentně tu jsou. I do klubu vybíráš hráče s nějakým potenciálem, což se ale ne vždy může podařit. Ale myslím si, že třeba ročník osmé třídy v kraji je hodně silný. To stejné platí u devítky, kde máme naskautovány kluky s velkým potenciálem. Další vidím určitě i v dorostu i u juniorky.Nám se po letech povedlo, že momentálně máme šest reprezentantů. Kluci nejsou na pozicích sedmého nebo osmého náhradníka, ale jsou opravdovými členy reprezentačních výběrů. Pojďme jich mít příští rok osm - to jsou ty cíle, které si musíme dávat.

Vím, že často jezdíš na různá školení ohledně tréninkových procesů a nových trendů. Jak je pro tebe důležitý rozvoj v oblasti sebevzdělávání v trenérské činnosti?

Bez toho to nejde. Dneska trénuji jinak, než před pěti lety a úplně jinak, než před deseti lety. Vše má svůj vývoj. To ale neznamená, že se mi všechno líbí. Pokud se ale nebudeš posouvat, tak tě ostatní přejedou.

Spolupracujete s místními školami nebo dalšími institucemi pro podporu hokejistů v rámci vzdělání?

Máme tady Mikaela Pančáka, který trénuje od základny až po čtvrtou třídu, a klobouk dolů před ním, co všechno dělá ve školkách, ve školách. Dětem připravuje různé akce na ledě, ať už je to Halloween, mikulášské nebo vánoční akce a plno dalších. To stejné platí i u Iva Proroka nebo Kamila Havelky. Ta spolupráce je skvělá a všude máme dveře otevřené. Všechny školy chtějí pomoci a snaží se nám ve všem vyjít vstříc.

Jaká je úroveň tréninkových podmínek pro mládež v Litvínově?

O tom se neustále bavíme. Když hráč s rodiči přijede do Třince, tak vidí krásnou moderní halu. Přijedou do Litvínova a vidí starý zimní stadion. Jenže pak jim uvnitř stadionu ukážeme veškeré prostory pro trénování, dvě ledové plochy, tři patra posilovny nebo velmi moderní regenerační místnosti, a jsou v šoku. Zázemí máme v Litvínově nadstandardní a na vysoké úrovni. Za tím si stojím.

foto: Ronald Hansel

Jak bys zhodnotil dosavadní průběh soutěže juniorky v této sezóně?

Do sezóny jsme šli s pokorou. Sešla se nám v juniorce opravdu dobrá parta. Spousta kluků prošla juniorkou, když se zachraňovala. Myslím si, že práci odvádíme opravdu dobrou a kluci na ni přistoupili. Ať už je to komunikace, nebo obsah a forma tréninku. Momentálně se sezóna vyvíjí dobře a je to hlavně jejich zásluha, protože mají neustále chuť pracovat a pracují výborně.

Jak je pro vás těžké udržet hráče v pokoře a neustále je přesvědčovat o tom, aby na sobě nepřestávali pracovat i ve chvílích, kdy se dostanou na trénink s áčkem nebo jsou nominováni i na utkání v extralize, a pak se zase musí vrátit zpět do juniorky?

Je to hodně těžké a ne vždy se to povede. Důležité je i to, jaký ten hráč má charakter. Hráč by to měl vnímat jako odměnu. Aby se dostal do áčka na delší dobu, tak je to jen o tom neustále na sobě pracovat, ať už je to na tréninku u áčka nebo v juniorce. Náš cíl je dostat a připravit kluky do A týmu. Jasně, může se stát, že se vrátí dolů a už si myslí, že je v áčku. Letos se nám ale tohle neděje. To stejné ale platí, když si vytáhnu dorostence do juniorky, tak chci, aby pak v dorostu pracoval pořád stejně a byl tam nejlepší. Aby potvrdil, proč jsem si ho vytáhl do juniorky a ne že tam bude jezdit namistrovaný frajer, který bude rozhazovat rukama. Charakter u hráčů je zkrátka velmi důležitý. Chceš hrát na vyšší úrovni, tak musíš rubat, rubat a rubat.

Máš nějaký trenérský vzor, kterým se inspiruješ?

Vyloženě vzor nemám. Na začátku jsem měl vedle sebe pana Třineckého, který mě toho spoustu naučil. Naučil mě mít tu práci rád i být trpělivý s dětmi. Když mě k sobě pustil Ondra Weissmann, bylo super ho poslouchat. Je to borec, který má tituly mistrů světa. Něco si vezmeš od Albyho. Strašně moc mi dal Václav Sýkora s Vladem Országhem, to pro mě byla neskutečná škola. Hrozně příjemné je poslouchat Radima Rulíka, který je skvělý člověk.


foto: Hynek Haruda

Jako asistenta trenéra máš vedle sebe Jakuba Petružálka. Jak hodnotíš vaši spolupráci?

Litvínov může být rád, že tady Petry je. Je to kluk, který nepotřebuje nikomu nic dokazovat. My se známe hrozně dlouho, ale paradoxně přes inline hokej. Hráli jsme spolu v jednom týmu, byli jsme spolu na mistrovství světa a mě by tenkrát v životě nenapadlo, že by šel touto cestou. Petry je hodně upřímný člověk, s čím můžou mít občas někteří lidé problém, ale on má podle mě velkou zásluhu na tom, že Litvínov jde teď správným směrem. Věnuje celé práci spoustu času a naši spolupráci hodnotím velmi kladně. Ale to tam nemusíš psát všechno. (smích)

Petry se dostal do NHL, v KHL odehrál téměř 200 utkání, získal titul s Dynamem Moskva i s Litvínovem. Má bronzovou medaili z MS a spoustu dalších významných ocenění. Je to podle tebe výhoda mít vedle sebe bývalého skvělého hokejistu, který svou hráčskou kariéru ukončil relativně nedávno a většina hráčů si ho ještě může pamatovat z jeho vrcholné formy?

Já si myslím, že je to velká výhoda. Kuba je ještě hodně mladý a myslím si, že kdyby v tuto chvíli nastoupil v první lize nebo možná i v extralize, tak to v klidu odehraje. On ještě není v té pozici, že je vyloženě trenér, ale je přesně mezi kabinou a mnou. Má ke klukům ještě pořád hodně blízko a myslím si, že všichni hráči vědí, jakou měl kariéru. Nepovyšuje se nad nimi, ale naopak chce předat svoje zkušenosti. On je schopný si s nimi v kabině sednout a udělat si s nimi srandu, protože ještě nedávno v hráčské kabině také seděl. Ví, jak kabina má fungovat, že tam musí být parta a že bez toho to nejde. V áčku dělal dýdžeje, pokladníka a kabina za ním šla, a to se snaží předávat dál. A jestli to někdo z hráčů neocení teď, tak na to určitě jednou přijdou, že je trénoval takový skvělý hráč.

Když se dívám na trénink juniorky, tak vidím, že Petry s hráči dělá i různá cvičení, jezdí nájezdy, střílí na brankáře a asi si nevybavuji moment, kdy by nedal gól. A hrozně mě baví, že má pořád z těch gólů radost i v tréninku.

On to prostě v sobě má. Proto jsem rád, že se i zapojí do tréninku. Má skvělou střelu, přihrávku i celkové nadšení pro hokej. To je to, co si ti kluci z něj mají vzít. Navíc je to kluk, který mi po zápase v jedenáct hodin večer pošle sestříhaný zápas a vybere z toho jen ty důležité okamžiky, které by se nám mohly hodit. On se v téhle roli našel a jsem za to moc rád!

foto: Ronald Hansel

Jak hodnotíš účast hráčů Litvínova v mládežnických reprezentacích a kteří konkrétní hráči se aktuálně v reprezentaci objevují?

Ve dvacítce máme Matěje Maštalířského, který je už dneska sice hráčem áčka a trénují ho Karel Mlejnek s Robertem Reichelem, ale pořád je to produkt Litvínova. Momentálně je top hráčem reprezentační kategorie U20. Když budu mluvit o hráčích z akademie, tak určitě hodně vyletěl Tobias Trejbal, loňskou formu potvrzuje Jakub Winkelhöfer, který je vnímavý a poctivý hráč. Kdyby se nezranil Venca Raichl, tak se tam určitě také dostal. Z dorostu se do reprezentace dostal Honza Trefný a Kevin Kváš. Kuba Záruba je v širší nominaci. Pokud by vydržel zdravý i Kuba Petružálek, tak jim může určitě šlapat na paty. A na ně se samozřejmě můžou nabalovat další. Kluci by si měli říct, že když se tam dostali oni, proč bych tam nemohl být i já. Jsme za to hrozně rádi, že máme hráče v reprezentačních kategoriích.

Jaké jsou tvé osobní dlouhodobé cíle?

Můj cíl, když jsem šel do Litvínova, byl jednou trénovat chlapy. Neříkám, že by to muselo být přímo v Litvínově, ale ta práce by mě lákala. Na druhou stranu si říkám, že teď tu máme nějakou práci rozdělanou a chci ji dokončit. Chtěl bych, aby Litvínov, jako značka, byl číslo jedna v kraji a neměl problémy se záchranou. Druhým mým cílem je vychovat jednou za dva roky třeba dva hráče do áčka. Ono to nepůjde každý rok, ale chci se o to pokusit. Mít stále hráče v reprezentačních kategoriích, a aby tu bylo co nejvíce místních hráčů.

foto: Ronald Hansel