Tým a jeho úspěch je u mě vždy na prvním místě, hlásí František Gajdoš
František Gajdoš aktuálně bojuje za slovenský národní tým na probíhajícím mistrovství světa. Náhoda tomu chtěla a v jedné pětce nastupuje i s litvínovskými Matúšem Sukeľem a Andrejem Kudrnou. A v týmu našich východních sousedů navíc figuruje i brankář Matej Tomek. Přečtěte si první rozhovor s 22letým obráncem, který bude v příští sezóně bojovat za naše barvy. Foto: Aleš Krecl / se souhlasem OV MSLH IIHF 2024
Jak zareagovalo tvoje okolí na tvůj kariérní přesun do Litvínova?
Prakticky všichni mi gratulovali a vnímal jsem jen pozitivní věci, když se můj příchod pro příští sezónu oznámil. Udělal jsem výjimku a podíval se i na komentáře na sociálních sítí, ty mě potěšily. Jinak je prakticky nesleduji a ani nechci, aby mi moje okolí říkalo, co se tam píše. Nechci tomu věnovat pozornost.
Jak by ses fanouškům jako hráč představil? Jakým hokejem se chceš v Litvínově prezentovat?
Jsem typ hráče, který chce pro tým udělat všechno. Bojovat za klub a za mančaft, aby se udělal společný úspěch. První je pro mě tým a vždycky bude, pak až já jako jednotlivec.
Máš v hlavě nějaký cíl, kam by ses chtěl během následující sezóny posunout? Vybudovat si roli v týmu nebo třeba dosáhnout na určitý ice time?
Budu se opakovat, chci být hlavně platný pro náš tým. Pochopitelně věřím, že se budu posouvat jak jako člověk, tak hokejista a sportovec. Jestli dostanu důvěru na přesilovce nebo budu hrát určitý počet minut, to se teprve ukáže. Musím si především svými výkony říct o důvěru trenérů, kteří pak vyhodnotí, co je pro tým nejlepší. Budu se určitě snažit, abych si získal co největší prostor a abych odváděl co nejlepší práci.
Litvínov zažil v minulé sezóně skvělé tažení v play off a obsadil konečné 4. místo v extralize. Hrálo i to nějakou roli, když ses rozhodoval, zda na sever Čech zamíříš?
Litvínov jsem určitě sledoval a například vítězná šňůra 11 vyhraných zápasů z úvodu sezóny je opravdu něco. Udělat takovou sérii bez prohry je fakt výborné a ukazuje to, že je v klubu něco opravdu dobře nastaveno. 11 zápasů nevyhrajete jen tak náhodou. Celkově měli kluci výbornou sezónou, celou dobu se drželi na dosah TOP 4 a v play off to potvrdili. Je pochopitelně příjemné přicházet do organizace s takovým potenciálem.
Říkal jsi, že Matej Tomek, Matúš Sukeľ a Andrej Kudrna ti na Litvínov dali výborné reference. Znáš z kabiny osobně ještě někoho jiného?
Krátce jsem se potkal v Kadani s Michalem Gutem, když jsem tam byl asi dva týdny. A pokud se nepletu, hrál jsem proti Šimonu Zajíčkovi. Jinak se s klukama budu poznávat.
Teď zmiňovanou slovenskou legii v Litvínově rozšíříš.
Je to určité plus, že nebudu prvním nebo jediným Slovákem v organizaci. Navíc klobouk dolů před Sukim, že si vybudoval roli kapitána! Navíc já už jsem v Česku působil asi šest let v mládežnických kategoriích, takže tohle stěhování ani úplně neberu, že jdu do zahraničí.
Ty jsi hokejově vyrůstal v Porubě a v organizaci pražské Spartě. Co tě k tomu vedlo?
Pocházím z Bardejova, a protože jsem se chtěl hokeji věnovat a posouvat se výkonnostně, zvolili jsme s mými rodiči a agentem přesun do Poruby. Měli jsme tu skvělé zázemí, hotel a školu prakticky od sebe nějakých 100 metrů. Díky takovým podmínkám a kvalitně vedeným tréninkům jsem se posunul dopředu a přestoupil na následující tři roky do Sparty. Tam jsem také dodělal střední školu, a i přes nabídku smlouvy jsem se rozhodl vrátit se na Slovensko. Nebyl jsem si jistý, jestli bych dostával prostor v áčku, proto jsem se vrátil, abych hrál už v seniorské soutěži. Jenže následující sezónu jsem prakticky celou stál. Trenér mi jen po přípravných zápasech řekl, že si šanci musím zasloužit,… A já odehrál za juniory Zvolenu 5 zápasů a za seniorský tým Zvolenu a Dětvy dohromady 11 utkání. Tohle období pro mě bylo náročné i na psychiku a celkově bylo složité to ustát. Naštěstí jsem příští rok strávil v Michalovicích, kde už jsem hrál více, a pak se ozvala Nitra, kde jsem strávil výborné dva roky.
Zpátky k Litvínovu. Chemici měli loni jeden z nejmladší kádrů v extralize. I to asi je pro tebe dobrý indikátor toho, že i když je ti teprve 22 let, šanci prorazit určitě dostaneš.
Upřímně jsem tohle úplně ani nesledoval, ale je to určitě super! Navíc na mladý tým jsem zvyklý z Nitry, takže to určitě kvituju.
Jak by ses vlastně ohlédl za loňskou sezónou v Nitře, kterou jste korunovali mistrovským pohárem?
Byla taková kostrbatá. V úvodu ročníku se mi nedařilo, jak bych si z osobního hlediska představoval. Bylo to takové nahoru, dolů. Pak se to ustálilo a v play off už si všechno sedlo a cítil jsem se super. Týmově nám to skvěle vyšlo. V předkole jsme byli jeden zápas od vyřazení, když jsme prohrávali 1:2, ale dokázali jsme semknout a otočit sérii na 3:2, a to byl klíčový moment. Týmově vynikající sezóna!
A teď si spolu povídáme na mistrovství světa v Ostravě. Jaké je to hrát hokej ještě v květnu?
Mistrovství světa je za zásluhu a za odměnu. Snažím si to všechno užívat a těšit se z atmosféry, která je opravdu fantastická. V Ostravě jsme prakticky doma a je to při zápasech ohromně cítit. Přijela obrovská spousta fanoušků a je to super zážitek. To se nestává každý den a nepoštěstí se to každému. Beru to jako třešničku na dortu.
Foto: Aleš Krecl / se souhlasem OV MSLH IIHF 2024