Kde pořád berete motivaci a chuť do hokeje?

Z výher a týmového úspěchu, který jsem zažil. Žene mě vpřed a chtěl bych něco podobného ještě na sklonku kariéry zažít.

Má na to Litvínov s aktuálním kádrem?

Dnes nejde nic plánovat nebo předpovídat, myslím si, že na to má každý. Tabulka je vyrovnaná, Třinec si sice drží výsadní pozici, ale překvapit může kterýkoliv tým.

Co vás na hokeji pořád tak baví?

Kromě úspěchů je to určitě kabina, kde je člověk dnes a denně. Jsem mezi mladými hráči a nepřijdu si pak tak starý.

V Litvínově jste 14. sezonu, a tak sledujete změny v kádru. Vnímáte to ještě?

Dnešní hokej je především o stěhování a výměnách, teď je to mnohem běžnější než dřív. Mám ale pocit, že se klubová věrnost vrací. Sparta nebo Liberec se snaží zapracovat do týmu odchovance anebo oslovují hráče, kteří se vrací z ciziny. Myslím si, že když je tým déle pohromadě a udělá se dobrá parta, tak se pak mnohem lépe dosahuje úspěchů. Když se postaví nějaké jádro, tak musí vydržet. Pokud skončí starší hráči, tým by se měl doplnit mladíky. U nás v Litvínově se teď jádro ustálilo a já doufám, že to tak bude pokračovat.

Hrajete Extraligu už 23 let, co to pro vás znamená?

Za mlada jsem to řešil mnohem víc, sledoval jsem, jestli nastřílím za sezonu 10 nebo 15 gólů. Furt jsem počítal, jak dlouho jsem nevstřelil branku. Od té doby, co se mi narodily děti, šel hokej trochu bokem. Začal jsem si to mnohem víc užívat a myslím si, že mi to jde líp, protože jsem přestal řešit prkotiny.

Čekal jste, že budete hrát takhle dlouho?

Nejdůležitější je zdraví a také jestli je o člověka zájem. Jde to spíš sezonu od sezony a já to posouvám, jak jen to jde.

Cítíte vděk vůči Litvínovu, že má o vás zájem?

Jsem rád, že se v Litvínově vždycky domluvím. Tady jsem hokejově doma a mám to i kousek do Chomutova, kde bydlím.

Proč jste nezakotvil jinde, hrál jste v Českých Budějovicích nebo na Slavii.

Tenkrát jsem přemýšlel, že bych zůstal na jihu Čech, ale nedohodl jsem se s vedením. V Litvínově tou dobou působil Albi, přišel Růča a Guma. Znali jsme a tvořilo se tu jádro z domácích hráčů. Ozvali se a mě to táhlo zpátky domů.

Jak se snažíte svůj styl hry přizpůsobit věku?

Už nemám takovou rychlost a asi nebudu typ hráče, který bude každý zápas někomu ujíždět. Na druhou stranu v létě trénuju normálně a nemám moc výjimek. Nezpomaluju a přizpůsobuji se.

Jak z osobního hlediska hodnotíte tuhle sezonu?

Není to úplně ono, ale věřím tomu, že dokáži týmu pomoci. Doufám, že tabulkou půjdeme nahoru a dosáhneme úspěchů.

Máte nějaký speciální tréninkový plán?

Poznám, kdy si mám odpočinout, nebo si naopak přidat něco navíc. Důležité je také hlídání jídla. V rámci tréninku mám jen pár výjimek, v posilovně se vyhýbám skákání. Zatím mi zdraví drží a doufám, že budu hrát ještě dlouho.

Podporuje vás v kariéře rodina?

Jak se říká, rodina je základ. Všichni hokejem žijí, když mohou, tak většinou všichni jezdí na zápasy. Z rekordů doma neděláme vědu, spíš jsou rádi, že mám koníčka a práci, která mě baví. Díky tomu pak nejsem otrávený. Když je delší volno, tak už se mě všichni ptají, kdy mám trénink.

Už máte vymyšleno, co budete dělat po kariéře?

Něco v hlavě mám, ale zatím se soustředím na tu hráčskou kariéru. Až to bude aktuální, zaměřím se na to. Ale určitě nechci, abych domu chodil zpruzený.