Kamile, jak jsi se do vedení litvínovské mládeže dostal?

Jsem patriot a zastáncem názoru, že v baráku by měli sedět Litvínováci. Silně si uvědomuju, v jakém regionu žijeme. A když se má někdo dobře, měl by to svým způsobem trochu lidem vrátit. To je trochu morální povinnost. Kdysi mě oslovil starý pan Vopat a vtáhl mě do hokeje. Nejdříve jako podnikatele, který pomohl finančně. Pak říkal, že každý táta by měl hokeji v Litvínově pomoci. A když se klub přetransformoval do současné podoby, nikdo to dělat nechtěl. Zůstalo mi to na krku.

Ve spolku mládeže nastaly velké a zásadní změny. Proč k nim došlo?

Troufám si tvrdit, že jsme v našem regionu vybudovali během let klub, který nabízí hokejistům veškerý komfort. Nemáme O2 arenu, ale i v té plechárně nabízíme vše od posilovny, přes rehabilitace až po ubytování. Prostě aby se tady dal dělat hokej kvalitně. Akorát nám s dobou utekl trend, jakým hokej směřoval. Byli jsme rádi, že jsme sehnali nějakou dotaci, něco se nám povedlo opravit. A dlouhodobě jsme tím byli uspokojeni. Jenže ten vlak pořád ujížděl. A to nebyl vláček, to byl rychlík. Odráželo se to hlavně ve výsledcích. Byli jsme moc konzervativní a chtěli hrát hlavně na vlastní odchovance a vlastní chybou jsme zanedbali sportovní stránku.

Jaká je cesta k lepším výsledkům?

Nafoukaně říkám, že jsme v Litvínově jako mládež vybudovali něco, co v extralize není běžné. I díky novému vedení a novému představenstvu áčka jsme se spolu naučili velmi korektně mluvit. Jsme pořád dvě organizace, ale vytyčili jsme si svůj prostor a vyhovuje nám to. Snažíme se hlouběji spolupracovat. To nám dává do budoucna šanci na dlouhodobou udržitelnost litvínovského hokeje. Musíme se vydat cestou mladých trenérů, progresivních metod a moderních trendů, které jsou v dnešním pojetí hokeje obsažené.

Kdo a kdy došel k závěru, že je potřeba radikální řez?

Podcenili jsme trend, kam hokej směřuje. Naši trenéři byli konzervativci a já jsem si to uvědomil. Uvědomuju si to už poslední rok, ale největší ukázaná byla hra o padáka s juniorkou. Kdybychom z extraligy spadli, byl by to obrovský nenapravitelný průser. Zachránili jsme to až poslední třetinou posledního zápasu. Já byl tenkrát připravený skončit. Rok na to hrál o padáka dorost místo juniorů. A zase to byly nervy. Pořád věříš, že si to i ti trenéři uvědomují. Pátráš, proč sem nechtějí chodit talentovaní kluci z regionu. Tak ti dojde trpělivost a rozhodneš se udělat revoluční změny. A základem jsou vždy personální výměny. Někdo musí skončit a někdo začít.

Jak se uvedli noví trenéři?

Na nové trenéry mám za dva měsíce zpětnou vazbu od rodičů i těch mladých kluků a cítím z hokejového okolí, že to byl dobrý krok. A začátek toho, aby se Litvínov vrátil tam, kam hokejově patří. Aby byl spádovým klubem v celém kraji. Na Ústecku jsme poslední extraligový klub. V téhle sezóně to vidím tak, že začíná nová éra litvínovského hokeje. Jsem rád, že jsme se dohodli s trenéry. Věřím, že v naší organizaci budou spokojení a já nebudu muset dělat za rok další změny.

Určitě s tím je spojená velká řada nepopulárních kroků. Která rozhodnutí byla těžká?

Za poslední roky pro mě bylo asi nejtěžší rozloučit se s Vláďou Růžičkou, kterého jsme vzali k mládeži, když se mu bohužel nepovedlo angažmá v áčku. Já v něm pořád vidím kladnou ikonu hokeje. Vážím si ho i jako kamaráda a byl to pro mě velmi těžký krok a manažerské rozhodnutí. Ale musel jsem ho udělat, aby se dorost zachránil.

Vsadil jsi na Jakuba Petružálka s Martinem Tvrzníkem…

Kuba Petružálek s Martinem Tvrzníkem odvedli kus práce. Museli si získat kabinu, a musím říct, že ti kluci za nimi šli. Tahali a od té doby neprohráli zápas. Já tou dobou ležel v nemocnici a hodně mi to pomohlo, když jsem viděl, jak se jim daří. Ukázali, že do extraligy patří. Byl to risk, ale vyšel. Řekl jsem si, že to zkusím s mladými trenéry. Zatím se ukazuje, že okolí to vnímá. Hlásí se nám spousta talentovaných dětí nejen z regionu. Když bude potřeba, abych skončil já, tak s tím nemám problém. Stejně bych dál pomáhal.

V čem je výhoda mladých trenérů?

Jdou s dobou, umí skautovat. Vyznají se v analytických záležitostech, kterými je dnešní hokej prošpikovaný skrz na skrz. Možná mi pár lidí řekne, že je to risk, ale já tomu věřím. I hokejový svaz jde dnes touhle cestou. Starší trenér ti řekne, že tabulky nejsou všechno, a má taky pravdu. Ale musíš jít s dobou a zapojit obě cesty. Starou dobrou tvrdou dřinu i moderní technologie.

Jak je složité dnes dostat kluka k hokeji? Ideální věk je kolik let?

Ideální je kolem čtyř, pěti let. Ale není nic neobvyklého, když přijde později. Mikael Pančák vrátil do základen hru. Důležité je získat děti nejen pro hokej, ale celkově pro sport. A Panči tady odvádí obrovský kus skvělé práce. Chceme udělat podmínky, aby i pro rodiče těch dětí byl v Litvínově hokej sportem číslo jedna.

Jak je náročné pro rodiče dát děti dnes na hokej?

Dlouho jsme drželi trend, že do třetí třídy neplatili žádné příspěvky. Snažili jsme se těm rodičům vyjít vstříc, aby hokej měli v uvozovkách zadarmo. Vždycky je to něco stojí, ale snažíme se hokej držet dostupný pro všechny sociální vrstvy, které se v Litvínově prolínají. Díky podpoře kraje, města a sponzorů z regionu. Jinak by byl hokej drahý. Vyzkoušet si ho mohou za relativně malé peníze, ale úplně zadarmo už to není. Síla klubu není všemocná. Hokej nejde dělat zadarmo. Některým slabším rodinám se ale snažíme vyjít vstříc a třeba některé příspěvky i odpustit. Pokud si ho někdo nemůže dovolit a má opravdový zájem, ať za mnou přijde a vždycky najdeme řešení. Bohaté firmy v regionu by si měly uvědomit svou společenskou odpovědnost a vyjít sportu vstříc. Velký deficit cítím i u Národní sportovní agentury jako čerpatel pomoci z ní. Jak stát nenaleje peníze do sportu, tak je bohužel musíš někde získat. A nemůžeš je získat od rodičů. To ten sport zabiješ. V našem regionu nemají kolikrát rodiny na školní obědy, nemůžeme je škubat ještě sportem. Sport by měl být dostupný pro všechny. Hokej s fotbalem se pere o první dvě místa zájmu. Nesmíme dopustit, aby hokej kvůli ekonomické náročnosti zkolaboval.

Jakou roli hraje v Litvínově ve vztahu k mládeži áčko?

Mezi mládeží a akciovou společností existuje podepsaná smlouva o výchově hráčů. Akciovka nám poskytne prostředky, na kterých se vždy domluvíme. A musím říct, že v současném vedení, a to nemyslím jen polské majitele nebo představenstvo, ale ve vedení tady v klubu, jsme našli partnera, který má zájem a tendence mládeži pomoci. Za to jsem vděčný, protože jinak by mládež měla velké problémy. Co je pro mě velmi pozitivní, že po dvou letech jsme si k sobě našli cestu a umíme být velmi konkrétní a zároveň korektní. Vzájemnou pomocí můžeme vytvořit jeden silný klub. Áčko má pro nás velkou hodnotu, protože hraje extraligu. Litvínov je hokej, odjakživa a doufám, že to v budoucnu jinak nebude.

Jak se naplňuje rozpočet mládeže?

Strašně složitě a těžce. Poslední roky čím dál hůř. Právě proto jsme o to vděčnější za pomoc od áčka. Jsem rád, že Ústecký kraj se na nás nevykašlal. V rámci veřejné pomoci umíme získat prostředky, které jsou pro nás zásadní. Díky Orlenu, díky Severní energetické. A já nechci jmenovat všechny, abych na někoho nezapomněl. Snažíme se oškubat pár kamarádů (smích). Pro udržitelnost sponzoringu jsou obrovsky důležité mezilidské vztahy.

Je velkou výhodou, že provoz zimních stadionů jde za městem?

Byla by to jinak obrovská díra do trezoru. Je to velká pomoc mládeži v Litvínově. Nebýt města, nebyli bychom schopní provoz ledových ploch financovat z vlastních zdrojů. Vedení města si zaslouží obrovský dík. Od doby, co jsou vlastníkem, nám vycházejí vstříc. Myslím, že si společensky i politicky uvědomují, co hokej pro naše město znamená.