Do oddílu ledního hokeje v Litvínově přivedl Ladislava Štěrbu ing. Miroslav Říha (bývalý hráč Sokola Opočno u Loun a později prvoligového mužstva v Litvínově) v sezóně 1955-1956, kdy mužstvo hrálo oblastní, tehdy třetí nejvyšší soutěž. Rodák z Ivančic u Brna byl tehdy na vojně v Trenčíně, kde hrál za tamní ODA (předchůdce dnešní Dukly Trenčín).

Moravan "Laďa" podle dobových svědectví nezapřel naturel, miloval čabajky a vínečko, ale brzy poznal, že i české pivo se dá pít. Se svými spoluhráči prošel hladce až do 1. ligy, kde měl jako levé křídlo ve druhém útoku za spoluhráče Zdeňka Zímu a ing. Miroslava Říhu. Na ledě byl poctivým hráčem a velkým bojovníkem. Lepšil se bruslařsky, patřil mezi nejlepší střelce týmu, góly však dával zejména z prostoru blízko branky, kde "otravoval" soupeřovy obránce a prosazoval se díky důrazu a nebojácnosti. I po (tehdy veteránské) třicítce dokázal nastřílet v lize dvacet branek v pouhých 26 zápasech!

Během osmi sezón v nejvyšší lize vystřídal i další spoluhráče - Ivana Kalinu, Jaroslava Waltra, později Josefa Beránka nebo Jaroslava Nedvěda. Každá z těchto osobností se výrazně zapsala do historických počátků hokeje v Litvínově. Kariéru v prvním mužstvu končil už se začínajícím mladíkem Ivanem Hlinkou. Několik sezón poté, až do roku 1970, ještě úspěšně působil v "B" mužstvu. Přijel z "fabriky", svlékl montérky a hrál.

Po skončení aktivní hráčské kariéry trénoval žáky a dorost. Až do 90. let zastával různé funkce ve výboru oddílu. Byl ředitelem turnaje "O pohár ředitele Chemopetrolu".

Po nepřízni tehdejšího předsedy hokejového oddílu přešel do tenisu. Byl totiž velmi dobrým tenistou. Působil tam v různých funkcích, 18 let tenisový oddíl vedl. Byl zde trenérem TSM a členem výboru tenisového klubu, který v Litvínově dokázal uspořádat několik ročníků mistrovství republiky za účasti Kodeše, Hřebce, Pály, Zedníka a dalších tehdejších hvězd. Hrál i po osmdesátce, ještě v roce 2014, na kurtech u Koldomu, které v roce 1959 budoval.

Zajímavosti z jeho života

  • Jako stavař se podílel na řízení prací při výstavbě tribun a provedení zastřešení obou litvínovských hokejových hal, později pak i na modernizaci interiérů. „Když obří kovové nosníky (dodnes nesou střechu stadiónu) dosedávaly na zabetonované sloupy podél delších stran kluziště, krve by se ve mně nedořezal,“ vzpomínal na zastřešení haly v roce 1965, na němž se významně podílel. „Všechno bylo vyměřeno na milimetry. A když i poslední nosník přesně dosedl do otvorů nahoře na sloupech, nikdo si neumí představit, jak jsem si odechl..."
  • Má také zajímavý klubový primát: při vůbec prvním mezinárodním utkání klubu (den po otevření stadiónu - 7. prosince 1955) proti reprezentačnímu mužstvu Rumunska byl autorem prvního gólu mužstva, druhý připojil Vladimír Řezníček. Utkání skončilo vítězstvím Rumunska 2:7. Od té doby doby udělal litvínovský hokej obrovský výkonnostní skok, na kterém měl významný podíl i Ladislav Štěrba.
  • Při každé příležitosti zdůrazňoval, že kromě něho se v Ivančicích (nebo jak říkal "Vančicích") narodili také velké herec a bavič Vladimír Menšík a také slavný secesní malíř Alfons Mucha.
  • Desítky let nevynechal žádný domácí hokejový zápas, ať mistrovský či přípravný.
  • Mezi jeho přezdívky patřila "Čabajka", "Šrófek" nebo "Dědek" (v historické posloupnosti).

Do hokejového nebe odešel po dlouhé těžké nemoci 17. července 2017 ve věku 84 let. S litvínovským hokejem byl spojený více než 60 let. Čest jeho památce!